na Blog.cz

Podivný pocit v žaludku za které tak na 90 procent může to že jsem se zase vykašlala na školu i když vím, že teď ze všecho nejvíc potřebuju dobrý známky. Ale já jsem asi vážně nepoučitelná! Sakra. Ale už teď mám v plánu vstávat o hodinu dřív a ještě se učit. Já to prostě nějak zvládnout musím...

Proč jsem delší dobu nic nenapsala?
Na jednoduchou otázku, složitá odpověď? Měla jsem už desetkrát rozepsaný článek, ale pokaždé jsem to smazala, protože buďto byl o ničem a nebo moc krátký na to abych s ním byla spokojená a zveřejnila ho. Je to tak, že se v mém životě poslední dobou nic moc extra neděje, ale mám pocit, že se to změní, cítím to!

K poslednímu dílu upířích deníků se mám v plánu vyjdřit brzy, hodlám totiž dopsat všechny znývající díly do patřičné rubriky a taky bych ráda podotkla, že do třetí série Roztomilých malých lhářek zbývá už jen 23 dní. Minulou noc jsem mi zdáál podivný sen. Ali s tmavými vlasy v něm byla. Seděla na mém gauči a mluvily jsme o ničem. Bylo to tak divné! Možná to vážně souvisí s tím, že už se tak trochu nemůžu dočkat...

Dnes jsem byla se S. v kině, narychlo jsem s ní domluvila kino, přesvědčila jsem ji že půjdeme na ten nový film s Johnnym Deppem s názvem 'Temné stíny'. Šly jsme na to do nového kina ve městě, ještě jsme tam nebyly a musely jsme ho vyzkoušet! Jako kino to nezklamalo. Potkaly jsme tam jednoho známého, který tam pracuje, na začátku dělal, že nás nezná, na konci už ale normálně pozdravil. Hahaha. Film, Johnny Depp byl boží! Miluju ho. Nikdo jiný tu roli nemohl zahrát líp. A když si to tak vezmeme Tim Burton má pokaždé dobré filmy. Takže všem doporučuju.

V pondělí mi z počítače zmizel photofiltre, tak jsem se v útrý pokoušela o obnovení systému. Bylo to v pohodě, ale pak jsem otevřela složku a nejednou tam ta jedna, ve které mám všechno, byla dvakrát. Řekla jsem si: 'V pohodě tak jednu z nich smažu' A pak jsem viděla jak mi soubory mizí z obou složek. Okamžitě jsem dala storno, ale položky byly nenávratně smazány. Hned jsem hledala na googlu něco o tom jestli ty složky můžu dostat zpátky.

Bylo tam všechno. Fotky, věci do školy (referáty, prezentace, nějaké poznámky. Kromě prváku i učiva ze sedmé, osmé a deváté třídy.), filmy, obrázky, grafika! A všechno bylo najednou pryč.

Našla jsem asi pět programů, ke čtyřem jsem potřebovala jiný harddisk a ten poslední mi zachránil jen asi 25 filmů ze 140, fotky o které se to pokusilo byly poškozené a při prezentacích se to seklo... Dneska jsem se rozhodla, že nemá cenu se s tím trápit. Je to moje chyba, teď už s tím nic nenadělám. No a tak začnu od znovu. (Fotek ještě bude, a věcí do školy taky.) Jen musím být příště víc opatrná!!!

_____________________________________________

PNG s Candice Accolou (alias Caroline z upířích deníků).

Doufám, že se líbí. Dalo mi to totiž dost práce. Pište názory, kritizujte...

Ve středu jsem nešla do školy, ukecala jsem ti kvůli pozdějšímu doktorovi, ale i tak jsem se neučila. Jsem prostě lína.

Když jsme s tátou dojeli do nemocnice doktor tam ještě nebyl. Čekala jsem hodiny než jsem se dotala na řadu. Nejspíš Ind s divným jménem. Měla jsem na sobě jenom spodní prádlo, nevím proč, když se ten zákrok týkal jen horní poloviny těla, ale nechtěla jsme do toho nějak kecat. Přes hlavu mi přehodil zellenou hadru, pak už jsem jenom cítila jak mi jehla zajíždí pod kůži na krku. Zavřela jsem oči abych se uklidnila. Věděla jsem, že něco dělá, ale nic jsem necítila. To ovšem neznamená, že se přestanu bát. Lehce jsem se třásla, přece jenom, doktor jehož jméno jsem neuměla vyslovit mi držel skalpel u krku.

Lehké tahání za nit. Znova jehla. Cítila jsem jak mi cosi stéká po bradě dolů, nechtěla jsem uvažiovat co to je. Věděla jsem kam bych došla.

Když mi tu zelenou hardu přesunul z hlavy níž, k levé ruce, snažila jsem se dýchat pravidelně. Ale bylo mi špatně když jsem poprvé viděla tu dlouhou jehlu. A upřímě je to paradox, že do té ruky mi ta jehla byla mnohem nepříjemnější než když mi ten roztok vpichoval do krku.

Na vratkých nohách jsem se došla obléct a vyšla jsem před ordinaci zpět do čekárny a obula si boty. Zrovna ve chvíli kdy tam došel táta jsem vstávala s lavičky. Bylo mi špatně čehož si všimla i paní vedle mě a hned mi říkala, že jsem děsně bledá a abych si sedla. Nakonec jsem se ale bez jakékoli újmy dostala domů.

Moc jsem se netěšila, vlastně jsem spíš nevěděla, co čekat. Tohle bylo moje první poslední zvonění.

Sedla jsem si do autobusu a přečetla si příchozí textovku. Už když jsme přijížděli, jsem viděla tu bandu v kostýmech, jak se hrnuli k zastávce. Zablokovali cestu od autobusu a chtěli peníze. Dostali ze mě snad úplně všechno než stihl přijet další autobus, ze kterého jsem později viděla vystupovat dvojčata - taky je obrali. Potom co jsme si všechny nechaly popsat ruce, abychom neměly problém. Jenže jsme ho stejně měly a milí čtvrťáci nás nechtěli pustit do školy - jak ironické.

Nakonec jsme se po dlouhé hlášení rozhlasu dostali do tělocvičny. Všechny třídy měli mít čas jenom do desíti, jenže nejdelší proslov a prezentaci a to všechno měla seštá é. Takže se to protáhlo až do jedenácti. Byla jsem sice doscela utahaná, ale líbilo se mi to. Nejvíce mě asi dostala vtipná parodie na Nikdo není dokonalý. Navíc jsme se neučili.

Včera jsme se teda po dlouhém domlouvání dostali, kam jsme měli. Do čajovny na rynku. Původně jsme měli jít jen já, S. Lucina a Lucy. Ale přidala se k nám i Terka a protože nám tu vodárnu nechtěli dát, jelikož nám nebylo osmnáct, Lucy donutila Honzu, aby přijel zpátky. No a tak tam byl s náma.

Nevím, co k tomu dnu říct. Užila jsem si to! Jsem ráda, že jsem tam byla, jenže... Jsem měla trochu jiné představy. Že si víc popovídám s Lucy, když jsme se tak dlouho neviděly, ale místo toho, ona - věčně ukecaná, byla celkem tichá. I když cesta zpátky byla ohromě vtipná! Nás šest se naskládalo do jednoho auta stylem Lucino sedni si mi na klín. (Terce to nijak nevadilo) a my ostatní se bavili. I Lucina, ikdyž měla trochu otlučenou hlavu. Užila jsem si ten den, dle všech možností!

Marně jsme se rozhlídla kolem sebe, stihla jsem ještě zahlídnout zmatenou John, než mě Obo upozornil, že opisovat fakt nebudu. Je to magor? Ne, spíš bláznivý učitel, příšerně milující, to co učí - němčinu. Není to tak, že bych neměla němčinu ráda, jen se mi nelíbí, co všechno po nás chce on.

Jasně, že jsem ten test nestihla vyplnit celý, když ještě za ty tři strany nadiktoval své vymyšlené věty. Všichni na něj byli naštvaní, když budu slušná.

Pak byly přehazhované hodiny. Upřímně je to na nic. Jediné co mě na tom těší, je snad jenom to, že v pondělí a úterý máme ředitelské volno kvůli příjmačkám. I když toho potom na středu máme zase kvanta, ale je taky možný, že nepůjdu do školy, protože se mi to kryje s lékařem, jenže si nepamatuju, kdy přesně se mi to kryje...

Marně jsem se dneska pokoušela o naučení na zítřejší dva testy, hned hezky po sobě. Jenže, když jsem ze školy šla hned na tréning a pak jsme byla úplně mimo, prostě to nešlo. Donutit se otevřít knížku a přečíst si to, co potřebuju. Jsem děsná! S takovou se na té škole moc dlouho neudržím--NE! Budu to muset zvládnout, dát se pořádně do kupy a začít na sobě makat.

Domlouvaly - nedomlouvaly jsme se dneska s holčinama, kdy teda zajdeme do té čajovny. Pátek nebo sobota? Ještě pořád se nic nevím, ikdyž nejspíš pátek. Já zase ovšem nevím, jak mám školu. Jestli budu mít ten tělocvik nebo ne. Ha. Doufám ale, že to Marková uhraje a my to budem moct přesnout. Přece jenom když je to poslední zvonění.

Tohle budu ještě zajímavé. A já prchám spát, učit se budu v tramvaji - pokud se k tomu donutím.