New life: 1. kapitola

9. března 2011 v 21:17 |  New life
Úvodní kapitola k mojí nové povídce s názvem new life (nový život).
No snad se někomu bude líbit. Podle nálady přidám další...

***
Zděšeně jsem sledoval, jak se ručička na tachometru začala otáčet do všech stran. Sešlápl jsem plyn, i když jsem tušil, že mi to nepomůže. Byl tady a byl blízko.

Rádio se samo přelaďovalo na jiné stanice. Strach mě pohltil, paralyzoval moje smysly. V tu chvíli jsem si ani nebyl schopný vybavit, která je levá a která je pravá strana. Nebe zčernalo, tak rychle jako když sup drápem rozcupuje svou večeři.

Problikávání pouličního osvětlení jasně oznamovalo nebezpečí, a když uhodil blesk tak blízko, sotva pár stop od kol náklaďáčku, leknutím jsem stočil volant stranou. A to byl můj konec, už jsem neměl šanci zachránit si vlastní život i přesto jsem se o to pokusil.

Potom co jsem vykopnul dveře starého fordu - na jeho polorozpadlý stav to šlo fakt těžce - jsem se rozběhnul dál po cestě. Svítící reklamní tabule, která se objevila přede mnou po pár minutách svižného běhu, upozorňující na motel pět set metrů od hlavní cesty náhle zhasla. Jen o setinu vteřiny později z nápisu "SLAVNÝ MOTOREST PATRIKA ANTONIUSE" zůstalo jen "S_AV_Ý M_TO_EST _A_R_KA A_T_NIU_E".

Písmena, která jasně svítila, mě děsila; smrt. Moje smrt?

"Jistěže tvoje smrt! Čí jiná asi? Jsi tady jediný," ozval se hlas v mé hlavě.

Ačkoli mě text jakkoli strašil, utíkal jsem, seč jsem mohl. Už, už bych byl u motelu, jenže to by se mi do cesty nesměla připlést jakási postava, až když jsem se zastavil, jsem v tmavém obrysu poznal ženu. Bohužel, poté co přišla blíže, jsem konečně prozřel. Přede mnou stála bytost, kterou jsem zahlédl jen jednou a z dálky, jinak z vyprávění přeživších. To ona byla jedna ze stvoření noci, Ďáblovo dítě, dcera Satanova.

Černý plášť jí dokonale padnul, jen jeho rub byl rudý jako růže. Stáhla si kápi a na její tváři se usadil krutý úsměv s podtónem zkázy. Vlasy spadající do jejího obličeje odhrnul náhlý poryv větru a ona si olízla své karmínově zbarvené rty.

Měl bych se pokusit nějak bránit, utéct, prosit o milost, ale věděl jsem, že tohle je můj konec. Pro mě už nebylo cesty zpět. Její příchod mi zpečetil osud. Nenechávala po příchodu do měst svědky, a jestli ano pak jenom s příchodem slunce.

Slunce by byla moje spása, jenže kde vezmu sluneční svit? Když jsem přijížděl do města, bylo krátce po setmění. Proč já hlupák jsem neposlechl Kaylu, ta mi jasně říkala, abych před stmíváním nikam nejezdil. Ach Kaylo!

Právě mojí ženě a dceři Lusy patřila má poslední myšlenka, než se ke mně ta nemrtvá naklonila. Pod váhou jejího pohledu jsem padl na kolena, všechno kolem ztichlo, poslední zbytky světla vyhasly, jenom měsíc dával najevo svou přítomnost.

Modlil jsem se k Bohu, ať mi pomůže, ať odežene potomka podsvětí. Nevědomky jsem si sáhl na křížek visící mi na krku, přál jsem si, aby i to byla pravda na dávných povídačkách. Její pohrdavý smích mi ale jasně napověděl, že se mýlím. Tušil jsem, že mi ani svěcená voda nepomůže, kdybych nějakou měl.

Cítil jsem, jak se mi její tesáky zabodly do krku. S úbytkem krve, ze mě vyhasínal život.

***
| Next |

nekopírovat! moje pracně vytvořená patlanina...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sabí | Web | 24. srpna 2011 v 10:43 | Reagovat

Jéj, to je totálně dokonalé ! opravdu :O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama