Zápis třináctý

19. března 2011 v 22:42


Tak nějak si říkám, že to vážně byla moje chyba...

Začínalo to celkem fajn, babča mě vzbudila v osm ráno nesmyslným telefonem o tom, že pojede na chalupu, což mě vůbec, ale vůbec nezajímalo, ještě jsem byla moc rozespalá na to, abych ji plně vnímala.
A když jsem jí řekla, že bych chtěla ještě spát, tak mi opáčila, že ona vstávala už v pět... Ale co je mi po tom, že nemůže spát? Já spát můžu! http://tamasha.wz.cz/BLOG/134.png No ne??? Takže, vzbudila mě a já pak už nemohla usnout...
Udělala jsem si snídani a žádná práce to nebyla, protože jsem si jenom vytáhla jogurt z ledničky, no nejsem moc náročná, co se rána týče.
V devět už mi volala mamka, že jsem pozvaná k druhé babičce na oběd, nu a tak jsem se šla zkulturnit. Nakonec jsem na sebe hodila legíny, nátělník s nápisem We Will Win, šátek a svetřík. Oči přetřela řasenkou, k tomu přidala tvářenku a lesk na rty. Vlasy jsem přejela kartáčem a pracně rozcuchala s pomocí pěnového tužidla, když jsem se na sebe koukla do zrcadla musela jsem se usmát a říct si, že dneska vypadám celkem dobře, že mi to snad možná i sluší... http://tamasha.wz.cz/BLOG/133.png

Babičce jsem popřála k svátku, no když je někdo Josefa, tak by se mu mělo popřát ne? Já jí dala kytky a ona mi oběd. (ale asi to nebylo jenom za to, že jsem jí přála, spíš musela, jinak bych umřela hlady) http://tamasha.wz.cz/BLOG/02.png
Nakonec jsem skončila u televize a koukala se na Stepfordské paničky; hůva, ten film je pořád stejně vtipný... A pak jsem se taky dívala na Místo dopadu: Berlín; taky skvělý film. Já prostě zbožňuju složitější filmy, to mi taky spousta lidí vyčítá, že jsem na svůj věk příliš... dospělá, ale co s tím nadělám?!

Jenže pak jsem se zmínila, že bych chtěla jet nakupovat.
A už se to všechno sypalo.
Mamka byla zamlklá, taťka mě moc nevnímal a tak jsem se nedočkala odpovědi, když jsme se zeptala znovu, máma mě odkázala na tátu, ten stále neodpovídal a tak jsem to nechala chvíli být.
Po skončení výše zmíněného Místa dopadu, jsem se optala znova, tentokrát přímo jeho a zase jsem se nedočkala... http://tamasha.wz.cz/BLOG/57.png
No, nakonec mi máma řekla, že proč se ptám pořád jí, když ona není řidič a bylo to.

Kdybych nechtěla jet do toho pitomého obchodu, tak by se hádali kvůli něčemu jinému a já bych neměla takový hrozný pocit viny. Pořád jenom: řekni mu taky něco... ; Proč mu taky něco neřekneš?
Ale proč sakra pořád já?!
Já mu něco říkám dost často a k čemu to je?! K ničemu protože jsem ještě dítě! http://tamasha.wz.cz/BLOG/41.png

Já už vážně nevím...

Náladu mi zvedla až kamarádka Lucka http://tamasha.wz.cz/BLOG/133.png psala si se mnou na chatu a dokonale odvedla moji pozornost, jsem za to ráda.

No nic já se mizím koukat na Ultraviolet. Na tv Nova... http://tamasha.wz.cz/BLOG/133.png Snad mě ten film nezvklame...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nasťa your SB | Web | 20. března 2011 v 14:18 | Reagovat

Jo rodiče jsou někdy fakt divný.. Je to až plně k vzteku, mi by jsme se měli konečně sejít na Skypu, budeš tam kolem 19:30?:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama