New life: 2. kapitola

19. dubna 2011 v 22:19 |  New life

| Last |
***
Lačně jsem se zakousl tesáky ženě do krku a sál jsem, co mi síly stačily. Vychutnával jsem si každý doušek její krve, když mě najednou chytila Amayina ruka a odtáhla mě od bledého krku.

"To stačí!" zasyčela, když mi přestala drtit klíční kost.

Samým překvapením jsem na ni zůstal zírat. "Cože?" optal jsem se zmateně, dostal jsem vztek. "Měl jsem za to, že se můžu krmit, jak se mi zlíbí!" Zlobně si mě měřila, ale nic neřekla, i když jsem jí na očích viděl, jak ráda by mě zpeskovala.

Ruce mi instinktivně hrábly do kapes, jenže po krabičce nebyla ani zmínka. Zlostně jsem si zajel prsty do vlasů. Usilovně jsem přemýšlel, kde jsem svoje cigarety nechal, bez nich jsem neodešel ani na nákup do krámu přes ulici, tak jak je možné, že teď je nemám?

Došel jsem zpátky k polomrtvé ženě a prošacoval jí kabát, našel jsem doutníky. No, co jiného mi zbývá, že? Jeden jsem si vytáhl a přiložil si ho k ústům, škrtnul jsem sirkou. Po pátém potáhnutí jsem si konečně přiznal, že to co mi přinášelo po dlouhá léta uspokojení, Kayle přecitlivělost mi teď připomínalo spíše kravská lejna.

Znechuceně jsem doutník zahodil a k tomu si pořádně zaklel, vampýrka stojící opodál se zákeřně rozesmála. "Chutná?!" Ta mrcha! Ohrnul jsem horní ret a byl připravený na ni skočit, avšak vítr ke mně donesl lehce vanilkovou vůni, zarazil jsem se.

"Líbí se ti? Koupila jsem si nový sprchový gel," usmála se sladce a přiložila mi zápěstí pod nos. "Už si na něj brousila zuby ta stařena Mallonová, schválně jsem se teda změřila na zlevněné květáky, hned se přesunula k nim a já si mohla koupit to mýdlo. Kdybys viděl ten její naštvaný výraz." Zvonivý smích naplnil pokoj.

Na prahu se objevila malá princeznička a třela si rozespalá očka. "Co je to tady za hluk?" Její sladký unavený hlas byl podbarvený naštvaností.
"Tady…" dala jí přičichnout ke své kůži.
"To je vanilka?" zbystřila. Věnovala Lusy polibek na tvář a poslala spát.

Nedočkavé odkašlání přerušilo moje vzpomínky. Hodil jsem po ní zlobný pohled a čekal, co mi poví.
"Bude svítat," oznámila mi a podívala se přitom na východ, "tady by se naše cesty měli rozejít, leč ty nemáš ani ponětí, co smíš a co ne. Budu ti to muset vysvětlit, pokud ovšem nemáš v plánu sebevraždu." Otočila se na patě směrem k lesu, věděl jsem, že nepůjdu-li s ní, nepřežiju. Ačkoli bez ní bych teď byl doma s rodinou a hrál si s mým malým medvídkem a večer bych ulehal vedle své okouzlující manželky. Místo toho následuju sice krásnou, avšak vražednou vampýrku.

Vyhasínal ze mě život, obklopovala mě temnota, tohle byl můj konec… nebo ne? Nikdy jsem nebyl svatý, ale nepomyslel jsem na to, že bych někdy mohl skončit v pekle.

Po otevření mých očí jsem znovu spatřil ďáblovu dceru, byla hezká o tom žádná, ale její zlověstná duše přebila její vzhled bohyně. Pak na mě promluvila vysokým sopránem: "Vítej v mém světě! Mé jméno je Amaya."

***
Pro vysvětlení, aby náhodou nedošlo k neshodám... Text psaný KURZÍVOU - flashbacky.

| Next |

Btw: NEKOPÍROVAT!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nasťa your SB | Web | 20. dubna 2011 v 18:42 | Reagovat

Wooow, vypadá to dokonale, musím si to ještě jednou všechno pořádně přečíst.:-)

2 Sabí | Web | 24. srpna 2011 v 10:56 | Reagovat

Wow, dokonalé :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama