Zápis dvacátý sedmý

4. května 2011 v 22:47 |  Day after day





Ráno v šest čtyřicet pět, jsem se tak - tak stihla dostat ke škole, abychom došli na tramvajovou zastávku před sedmou. Málem jsem tam usla, ale to už jsme naštěstí vystupovali u vlakového nádraží. Vlak bohužel jel až za půl hodiny, a to v 7:54. Když jsme, ale byli všichni v kupéčkách (Mně nezbylo nic jiného než se k někomu "vtěrnout", protože nikdo mi jentak neřekl: "Přidej se k nám." )



Byla jsem z tou naší V.I.P partou (jak jim s Jessie rády říkáme), kde byla Bára, Mirka, Tina, Rita, Daniela a Domke. Vůbec, ale vůbec jsem nevěděla o čem s nima mám mluvit, nýbrž se semnou přestaly "bavit" už před nějakou dobou, a já ses nimi vídám ve škole, kde si řekneme: "Ahoj," možná i "Jak se máš?" a venku na mě buď to kývnou nebo jen: "Čau" tím to končí.


Po hodinové cestě vlakem, kdy jsem se párkrát zasmála, když Domke řekla něco vtipného, jsme museli přestoupit na autobus, kvůli nějaké výluce. Tím jsme, ale jeli jen chvíli a pak zase na vlak.

V Brně na nás čekal jiný autobus, který nás dopravil přímo do Dukovan.

Domke nějak nepočítala s tím, že se pojede busem, takže si nevzala kinedril a Mirka jí musela ovívat papírem, aby to zvládla. Do toho začal mluvit Molínek. (My jsme totiž nejeli jenom naše třída, ale i céčko a osmička, k naší škole se přidala i Mituška 8.)

"To by chtělo takový ten list, jó lopuch!"

Pak tam padlo více hlášek...

"Vidím světlo na konci tunelu..." Zase Martin, to jsme zrovna projížděli jedním ze dvou bněnských tunelů.

Ridič autobusu: "Na pravo je Výstaviště." O chvíli později povídal Jarek: "Na pravo jsou stromy."

Kamila se ptala na další jídlo. "Co mám vytáhnout teď?" Petr na ni: "Kozy..."

Když učitelka dopovídala něco o reaktorech (stále v autobuse), Jarek na ni: "Jó, dobrý proslov, paní učitelko... Co jste to říkala??!"
(Akorát je na té fotce jenom malá část...
Ale myslím, že si to zvládnete představit.)

Budu upřímná, ta exkurze byla občas dobrá, ale po většinou nudná! Trvalo to asi dvě hodiny, a toho půl hodiny (maximálně) byly projekce. Moc se mi to rozepisovat ani nechce, protože jsem tomu stejnak příliš nerozuměla... :(
Paní nám popovídala taky o Černobylu a Fukušimně, a pak nám nározně ukazovala z čeho se skládá reaktor a palivové proutky. Jak se chladí, co je to uran a tak.


Autobusem jsme se vraceli do Brna, kde jsme měli naplánovanou prohlídku Kasemat na hradě Špilberk ↑. Ty byly dost zajímavé.
Původně tam byly úkryty pro vojáky, později vězení a nakonec tam měli gestapa Němci, za druhé světové války.

Byla tam zrekonstruovaná i mučírna, která na Špilberku nebyla, ale byla jinde v Brně, průvodkyně nám povídala, ruzné povídačky o nevěrných ženách zazděných ve stěně, zešílených kapající vodou, nebo o hladomorně, ale vše to byly jen báchorky, aby se pověst oživila, nýbrž žádná žena kasematy nenavšítivla (tehdy).

Poté jsme měli na náměstí Svobody hodinový rozchod, jenže na mě se všechny holky vybodly a nechaly mě být, takže jsem nakonec skončila v mekáči s učitelkama... (Dala jsem si krevetový McWrap a Caffe Latte, oříškové - Mňaam...)


Zpáteční cesta vlakem, už byla bez přestupů a užila jsem si ji celkem víc, dokonce jsem se pobavila s holkama (byla jsem s těma samýma, co na první cestě). Vykláněly jsme se z oken, zpívaly a smály se, i když jsem věděla, že nezapadám...

Home sweet home!

Jak říká přísloví "Všude dobře, doma nejlíp" . Těšila jsem se domů, fakt dost, protože jsem byla děsně unavená!

Přesně podle slov Domke: "Holky já jsem uplně drogy!" (Myslím, že chtěla říct grogy...)

Pusu a spát
Btw: Opět to jsou všechno moje fotky... don't copy, please!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 RoMaNkA | Web | 7. května 2011 v 22:46 | Reagovat

Jůj ty máš ale nádherný lay ten se mi opravdu líbí je nádherný... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama