Zápis dvacátý šestý

3. května 2011 v 22:09 |  Day after day



V pátek bylo tak hezky, když jsme přijeli k sestřenkám na chatu, jenže se to začalo zhoršovat a v sobotu už byla zima. Takže jsme byly s Natt (sestřenice) pořád v chalupě, což se nevyplatilo, protože malá Madla (dcera známých) si s námi pořád chtěla hrát, a tak jsme s ní malovaly, hrály šipky a nakonec nás donutila jít i ven, kde po nás neustále chtěla "letadlo" (víte, co myslím? takové to, jak dítě chytnete za ruce a točíte s ním dokola...) a to ona požadovala neustále, takže nám nezbývalo nic jiného než se střídat. Hůů, ruce mě z toho bolely, no strašně.

Neděle nebyla o nic lepší, spíše horší, a to hlavně z důvodu nepřítomnosti skoro všech třinácti přítomných, z čehož plyne, že jsem měla Madlenku (Magdalena, ale její matka nemá ráda, když se jí tak říká...) na starosti já!
Bohužel, nebo spíše bohudík, začalo chvíli po tom, co vyjeli lít jak z konve, takže se z plánovaného výletu na kolech směr Líbavá, začali po skupinách vracet.

Po filmu The Last Song (Poslední píseň) v hlavní roli Miley Cyrus, - vážně úžasný film - jsme opět na Madlu byly dvě, s Natt jsme se sní vydali do patra k baru, kde bylo rozložené dvojité křeslo, na kterém po dobu víkendu spal strejda.
No, ale to by nebylo dítě, aby se nějak samo nezabavilo, když my jsme se ji snažily ignorovat. Začala skákat z Natt na mě, a ze mě na Natt.

Upřímě říkám, je to ukrutná bolest, když vám dítě zaryje loket do žaludku, pak si vám stoupne na to dost ošemetné místo níže (!), a pak vás loktem praští do hlavy a palcem u nohy vám málem vypíchne oko... Když jsme ji z Natt seřvaly, ať si nachvilí sedne, začala natahovat a na každého zvlášť (na mě, na Natt, na brách, a na její bráchu Toma) ukázala prstem s tím, že nás nesnáší. Odpověděla jsem jí to samé a Madla se na mě podívala a nasadila výraz - vážně šílený, se kterým se na mě vrhla (doslova proti mně vyletěla s rukama před sebou). Naštěstí ji stihl Tom se setřenkou chytit.

Po tom co předvedla, jsme Madle začali říkat Malá agresorka, což ji dost vystihovalo.

Po upršeném víkendu na chvíli vysvitlo slunce, ale na dlouho to vážně nebylo. V pondělí už bylo zase zataženo a všichni jsme čekali, kdy začne pršet. Začalo hned ten den v noci.

Dneska byla ve škole celkem nuda, a tak jsem byla ráda, když spolužačka Domke oživila hodinu přírodopisu poznámkou:

"My ale nejsme z opic! My jsme přece ze spermie!"

Doma jsem deštník odložila jenom na chvíli, protože jsem byla domluvená s kámoškou Lus a s kámoškou Luckou, že půjdeme do shopping parku. Dost jsem si to s nimi užila, upřímě s nima byla vždycky sranda, zvláště když Lus začala vykládat své představy o nahém černochovi politém bílou čokoládou. Mmm...

"To vypadalo, jako by venku sněžilo..."
"Lus, ale tam sněží."

Už jste někdy viděli, aby místo májového deštíku lijo a se slejváku začalo sněžit???

Nakupování nebylo nijak dlouhé, nýbrž jsem hned od tama musela jít za babičkou do nemocnice, protože si už po třetí "vyhodila" umělou kyčel.

Když jsem od ní odcházela, tak už naštěstí nesněžilo a ani nepršelo. Dojela jsem k mámě do práce a pak s ní čekala na tátu, aby nás odvezl domů.

Už musím rychle končit, nebo zítra nevstanu a nestihnu vlak do Brna na ekurzi Dukovan (ano, té jaderné elektrárny).

Xoxo vaše

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 girls-rebelde | Web | 3. května 2011 v 22:11 | Reagovat

rain and snow? u nás sun :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama