Zápis třicátý

15. května 2011 v 21:06 |  Day after day



Školní výlet do Prahy...

Po náročném vstávání, jsem si dobalila všechno potřebné a táta mě dovezl na nádraží, jenomže zaparkoval auto u špatného vchodu, takže jsem tam došla poslední. To se podle kamarádky nelíbilo spolužačce Danieli, asi měla velký problém s tím, že čekala tu minutu navíc...

Cesta vlakem byla v pohodě. V kupéčku jsem byla já, Simča, Sabri, Martin a Mirek (8.B). Se Simčou jsme se stihly shodnout na tom, že Mirek balí Sabinu. Což bylo potěšující, nýbrž už kluka delší dobu neměla a my jí to přály. Martin se zase choval jako malé děcko, takže jsme se dost nasmáli.

Když jsme dorazili na hlavní nádraží, bylo to takové šílené deja vu, že jsem se málem rozbrečela. (No jo, jsem citlivá jak nevím co...) Mě se po té mojí Annie tak stýská. ♥
Cestu metrem si užili úplně všichni, já osobně metro zbožňuju. Jak povídal jeden kluk: "Metro je vlak, který se schovává před Chuckem Norrisem."

V hostelu Ládví jsme si jen rychle odložili kufry a honem zpátky na metro. Měli jsme v plánu navštívit Hradčany, podívali jsme se na hlavní výměnu stráží. Byli jsme v chrámu Sv. Víta, kde nás naštvali tím, že se za návštěvu hrobky muselo připlácet, tudíž jsme tam nešli, protože by nám to dost narušilo plán rozpočtu.

Poté jsme měli rozchod na Karlově mostě. Prošly jsme ho ze Simčou celý, za dost krátký čas, takže se Sim rozhodla, že si koupí náušnice...Pak už jsme jenom čekali na učitelky. Pozorovala jsem jednoho černocha v námořnickém obleku a vzpomněla si na Lus s její představou nahého černocha politého bílou čokoládou.

Učitelka: Kde máme tým barbie? Zase se pudrujou?

(Narážka na naše holky VIP, které se u každého možného zrcadla malovaly a to i v tom strašném horku...)

Následovala prohlídka letiště Ruzyně. Byla by celkem fajn, kdyby ta paní nemluvila samými odbornými názvy. Nejvíce asi na všechny udělal dojem hasič sjíždící po tyči z třetího patra.

Martin: Přijdu k vám na pokoj a ošu*ám vás!
Simča: Jenom nás?
Martin: Klidně i Margaritu, ale s tou bych se pak musel oženit...

To, že jsme šly s holkama spát až ve tři ráno nám vůbec nepomohlo, takže jsme byly celkem unavené cestou do Zoo v Tróji.
Měli jsme tři hodiny na to abychom ji prošli, ale jaksi jsme to nestihli a k tomu jsme ještě nemohli najít východ.
Po prohlídce Zoo jsme šli na oběd do nějaké školy poblíž. Jídlo mi celkem chutnalo, takže jsem se

najedla. A byla jsem ráda, protože jsme šli na Petřín. Abychom to měli blíž jeli jsme lodí, nejvíc se to líbilo Martinovi, který se mohl konečně vyřvat.

Mávali jsme lodím projíždějícím kolem nás, volali na turisty na Karlově mostě a pro paní učitelku jsme se nechali i celkově vyfotit.

Já na Petřínskou rozhlednu nešla, jednak protože bych tam asi nedošla a pak taky protože se bojím výšek, nebo spíše tak; já bych vyšla nahoru, ale neslezla bych dolů. Proto jsem radši zůstala sedět na lavičce se Sabri a Mirkem (chodili spolu, takže jsem si připadala jako křen). Koupila jsem si nanuk a čekala až se začnou vracet. Zrcadlové bludiště bylo hezké, ale jak tvrdili všichni, bylo jednoduché. A já to chápu, bylo postavené už dávno. A učel splňovalo. Sál smíchu měla větší úspěch.

Na konec jsme se rozhodli, že půjdeme na Staroměstské náměstí, kde byla velkoplošná obrazovka a budeme fandit, nýbrž se hrálo Česko - USA. Užila jsem si to a taky jsem byla politá pivem nějakého Američana. Málem jsem si tam vyřvala hlasivky. Ve skvělé náladě jsme se vraceli do hostelu.

"Smrdíš!"
"Děcka!"
"Ano, paní učitelko?"

Poslední den v Praze jsme měli namířeno do muzea voskových figurín. Když jsem se ráno ptala Simči kam jdeme, tak jsem místo voskových řekla: "My jdeme do toho muzea mozkových figurín, že?" Simča se začala okamžitě smát...


Kdo ho pozná????
(Byla tam tma, omlouvám se za kvalitu fotky)

Po muzeu jsme měli rozchod po obchodech kolem Václavského náměstí. Koupila jsem si akorát McFlurry v Mekáči. :D

Tlačítko pro chodce...
"Co? Tlačítko pro důchodce???"

Volala jsem tátovi. "On mi to nechce zvednout!"
Simča: Už mi nevolej...


Zpáteční cesta vlakem byla opravdu, ale vážně vtipná! Jedna paní seděla na místě rezervované pro nás paní učitelkou a nechtěla jí dát za pravdu, že ona tu místenku nemá. Takže si zavolala průvočí a ta jí povídá: Ale vy tady nemáte co dělat!
Paní si nakonec stoupla a okamžitě začala telefonovvat.

"Já si půjdu stěžovat na ministerstvo vnitra!"

Na to jsem si začala se Simčou dělat srandu, ona totiž volala někomu asi pětkrát...

Tarif mých pět:

1. Ministerstvo vnitra
2. Ministerstvo vlády
3. Pan Paroubek
4. Václav Klaus
5. Barack Obama

Mirek zavřel okno. Simča: Je tu víc hluku. Teda míň ticha!

Rozdělení míst ve vlaku.

1. skupina: Barbie
2. skupina: 3 + Mirek (Mirek a jeho baby) > My (Simča, Sabri, a já)
3.skupina: Ti ostatní

Hele, tam jsou nohy. Simča: Čí to je?

"Včera neděle byla! Zítra pondělí bude.."

Tak nějak vypadá cesta vlakem, když zapojím mozek... :D

Prostě super výlet!!! ♥



Btw: Ano, na fotce je figurína Daniela Hůlky!

Prosím nekopírovat, jsou to všechno moje fotky..!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama