Březen 2012



Zápis 133

30. března 2012 v 23:23 Day after day
30. Března 2012
11:45, dopoledne
Milý deníčku,
život je tak super, všechno mmi vychází, ve škole mi to jde, je ze mě úplná premiantka. Doma je všechno tip-top. Nemůžu si na nic stěžovat. Venku svítí sluníčko a každý se usmívá.

Co to tady salra melu?!

Doma to bylo poslední dobou pěkně na nic, ale snažím se to neřešit. Ve škole to dělám podobně, ale některé věci vážně ignorovat nejde. Jako například to, že nám Slavoj. co ho máme na základy společenských věd, neustále předhazuje šimpanze, jako by jima byl sám vychovaný nebo co. Mám dojem, že by je učil daleko raději, protože oni jsou přece tak moc chytří, naši nejbližší příbuzní, a jsou tak dokonalí, a určitě by tu písemku z psyvhologie napsali líp než my a blá, blá, blá... Pořád, každou hodiny je alespoň jednou musí zmínit, jinak by asi umřel nebo já nevím...
Jiný předměty jsou ale clekm v pohodě, teda když nepočítám to, že se mi do nich fakt nechce učit, ale to asi většině. Jediné co mě za tenhle týden fakt naštvalo, byla ta trojka s češtiny. Psala jsem to celkem dlouho a dala si s tím práci a mám za tři... Navíc jsem si vždycky myslela, že píšu dobře, tak asi ne no.

30. Března 2012
10:30, večer

Myslím, že to zvládnu, vracím se zpátky do normálu, a to znamená, že i tenhle blog se pomalu, ale jistě vrací tam kam má, snažím se o to.

Když si tak shrnu, co se za poslední dobu dělo zajímavého, není toho moc. Občas nějaká maličkost, ale nic převratného.
Znova se mi zdálo pár podivných snů, jakože se mě pokoušela zabít puma uprostřed louky, tady v České republice, a nebo mě pronásledovala včela. Děsivé, no ne?

Včera jsme ze školou byli v kulturáku na 'koncertě', kde se zároveň k tomu promítaly obrazy, nebo spíš fotky a anglicky nám do toho povídal dirigent nějaké poznámky. Ale líbilo se mi to, navíc - ten dirigent byl docela roztomilý, hlavně když se snažil vyslovit některé české hudební nástroje. Po koncertě jsem tam viděla vcházet naši bývalou angličtinářku, zatím co jsem s dvojčaty čekala na nynější učitelku češtiny, která se nabídla, že nás sveze. Jenže jsem se s nestihla ani pozdravit, a pochybuju, že si mě všimla, byla totiž moc zabraná povídáním si s jedním z jejích bývalých žáků, který se mnou chodí na školu a byl tam taky. Každopádně ona vypadá pořád stejně dívně, ale učitelka to byla dobrá!

Dnešek byl taky docelá zábavný. Když budu upřímná, pro někoho kdo by to sledoval by to určitě vtipné bylo, ale mě to zase tak legrační nepřišlo - no dobře, trochu možná.

Měla jsem tělocvik, byl sice posunutý o hodinu ale i tak jsem tam musela čekat. Moc mi to nevadilo, až na to že jsem nejedla. Po lehce zvláštní hodině cvičení, jsem doufala, že stihnu autobus, abych byla doma dřív. Stihla jsem ho, ale kdybych jela tramvají vyšlo by to asi stejně, protože autobus měl, no problémy.
Nešly mu prostě zavřít dveře. Za deset minut jsme odjeli tři zastávky, všichni doufali v to, že to bude v pohodě, nevím, jak to zvládali. Dvě holky na tom ale nebyly tak dobře jako ostatní a rozhodly se do toho vložit a na zastávce se marně pokoušely několika způsoby zavřít dveře za něj. Ten řidič autobusu nic neudělal, ani nám neřekl abychom si vystoupili nebo tak. Sice jsme to nakonec udělili, ale...
Začalo pršet, stáli jsme před nepojízdným autobusem a čekali co bude dál vzhledem k tomu, že tam jezdí jenom dvě linky a ta jedna jede úplně jiným směrem. Narazila jsem tam na Johny. Měla namířeno na trénink, chvíli jsme si povídaly - spíš stěžovaly. Pršelo. Řidič se naklonil a řekl nám, že nemusíme moknout venku a počkat uvnitř autobusu. Jak milé! Asi o pět minut později, co jsme seděli - čekali v autobuse, se prostorem rozneslo něco o jiném autobusu. Všichni se vyhrnuli ven a snažili se nacpat do už tak plného autobusu. Vykašlala jsem se na to.
Chvíli jsem mokla. Nakonec se tam objevil služební autobus, nastoupila jsem s pár jedinci, a nadiktovala zastávku, když se ptal. Zastavil o jednu zastávku dřív než jsem potřebovala s tím, že máme jít do toho autobusu před námi. Nalepila jsem se na sklo dveří a ty se za mnou zavřely, tolik utrpení pro jednu zastávku. Nakonec jsem se bezpečně dostala do tramvaje, kde jsme si konečně sedla. A už v klidu dojela domů.

Tenhle podivný den jsem zakončila příjemným sledováním The secret circle, dala jsem tomu druhou šanci a najednou se mi to děsně líbí.
Pretty little liars teď mají do června pauzu takže jsem o jeden seriál volnější, musela jsem to něčím zaplnit. Haa.
Před chvílí jsem se dodívala na Upíří deníky, no a pááááni!
(Pokračování příště)







Zápis 132

18. března 2012 v 22:29 Day after day
Je to na nic. Už od středy se tady něco pokouším přidat, jenom doufám, že se mi to dneska povede. Nojo, a teď ten důvod. Já ale vlastně ani nevím, nemůžeme na to nikdo přijít. Připojení i modem je v pořádku, netuším, kde je problém, ale každou chvíli se mi vypínal internet. Cokoli co jsem napsala se ani nestihlo uložit. Naštěstí je to teď už v pohodě, doufám. Tolik jsem toho tady za prázdniny chtěla přidat a nic z toho se nepovedlo! Jsem naštvaná...

Přespání u Evči aneb pojď se dívat...

Příjezd byl trošku zmatený, protože jsem nakonec ukecala tátu aby mě na autobusovou zastávku odvezl autem, nechtělo se mi no. Vyjeli jsme pozdě, nemohla jsme najít peněženku. Pak byla všude červená, myslela jsem, že mě to zničí. Když jsme stáli na křižovatce, jenom pár metrů od zastávky, viděla jsem projíždět můj autobus! Táta to bral celkem v klidu, že prý ho předjedeme a na další zastávce si nastoupím, jenže byla zase červená. No tak zkusíme ještě jednu zastávku nebo tě odvezu až tam no, říkal táta. Nakonec mi zastavil kousek před zastávkou, málem jsem při vyskakování z auta spadla do příkopu, parádička. Už jsem jenom zamávala a stoupla si k jízdnímu řádu, zkontrolovala jméno zastávky kde mám vystoupit a potom jsem hned nastoupila do autobusu a sedla si na volné místo.

Mají super barák, vážně se mi líbí. Vyzvedla mě na zastávce, tak jak jsme se domluvily, byla tam i s mladší ségrou. Seznámila jsem se s její mámou a zapadly jsme k ní do pokoje a snažily jsme se přijít na to, jak se pletou různé copy. Když už jsme si moc nevěděly rady, vzaly jsme si na pomoc její sestru, a nakonec jsme zvládly (obě dohromady) uplést ten prapodivný, ale hezky vypadající rybí cop.
U večeře a i před ní a za ní, jsme se koukaly na seriály. Začaly jsme japonským seriálem s anglickýma titulkama, kterému jsem moc nerozuměla, takže jsme ho nakonec vystřídaly Gossip Girl. Nevím, docela se mi to líbí.
Šly jsme spát kolem jedenácté, když se nám nepodařilo stáhnout film, a vykašlaly se na to.

Ráno jsme si ještě hodinu povídaly v posteli, než jsme se donutily vylézt a jít se nasnídat. Pak jsme daly stahovat ten film, bylo to rychlejší, ale i tak jsme mezi tím šly ven na procházku se sněžným psem - huskym. Bylo to super, i když občas dost tahal, když na něj začali štěkat jiní psi - bylo jich tam celkem hodně, ale jinak byl moc hodný. Prošly jsme se k starému mlýnu, kde jsme narazily na malého psa, připomínal mi buldoka a pořád divně valil oči zatím co štěkal. Bylo to zvláštně děsivý. Po obědě jsme se ještě dívaly na ten film a strašně se u toho nasmály a já jsem pak začala zjišťovat, kdy mi jede autobus zpátky. Byla jsem domluvená s tátou, že mě zase hodí domů autem, nechtělo se mi jet tramvají no...

Pitomý internet!

Vážně mě štvalo, jak jsem se nemohla dostat na net, a když už se mi to konečně povedlo - a to jsem toho zkoušela fakt hodně - po chvílíi se to zase vypnulo, takže jsem se na to po třetím marném pokusu vykašlala - doufala jsem, že to večer bude lepší, no nebylo.

Dozvěděla jsem se, že naši na chalupu nejedou, zkazilo mi to náladu, chtěla jsem aby u nás spala Martinka. I přes tzo všechno, že jsem nechtěla, aby byl někdo doma, a tak. Já nevím, bylo by to možná víc - jiné. Jenom doufám, že jí to nějak moc nevadilo.

Já jsem si to moc užila, nejsem v tom nějak zběhlá nebo tak. Mimo sestřenky tady nikdo nespal, takže... Ale nakonec, prostě skvělý. Byly jsme se projít, padlo pár divných momentů, jako je opilý chlap, říkající mi jak jsem hezká a podobně. Po večeři jsme se koukaly na film a pak rovnou seriály, jak já miluju Upíří deníky a Pretty little liars. Sakra já chci vedět kdo je -A. Taky tady padlo pár podivných, nicméně dobrých nápadů, kdo to může být. Potom jsme stihly ještě animovaný film a šly jsme spát.
Ráno bylo podivné, nechtělo se mi spát ani vstávat, prostě jsem si nemohla vybrat, ale nakonec se to vyřešilo samo. Po snídani a následně obědu jsme se vydaly do Ikei - lehčí posedlost. Bylo tam fajn, více jak polovinu z toho bych chtěla domů, ale mám malý pokoj no.
Bylo strašně vtipné, když jsme jedly, jak na nás, spíše na slečnu M. koukalo malé dítě, málem slintalo hlady, bylo to roztomile vtipný...

Užila jsem si tyhle prázdniny celkem hodně! Jenom nechci, abych musela zítra do školy.
Pokusím se to všechno, co jsem chtěla, nějak dopřidávat, ale štve mě, že jsem to nezvládla o prázdninách. Hloupý internet!