Duben 2012

PNG 0.04 | Candice Accola

29. dubna 2012 v 22:46 PNG's
_____________________________________________

PNG s Candice Accolou (alias Caroline z upířích deníků).
Doufám, že se líbí. Dalo mi to totiž dost práce. Pište názory, kritizujte...

Zápis 137

27. dubna 2012 v 17:36 Day after day
Ozvu se vám v neděli, za chvíli totiž odjíždím za sestřenkou na chalupu.
Po neděli tady dopřidávám díly upířích deníků.

Plastická chirurgie s.r.o

Ve středu jsem nešla do školy, ukecala jsem ti kvůli pozdějšímu doktorovi, ale i tak jsem se neučila. Jsem prostě lína.
Když jsme s tátou dojeli do nemocnice doktor tam ještě nebyl. Čekala jsem hodiny než jsem se dotala na řadu. Nejspíš Ind s divným jménem. Měla jsem na sobě jenom spodní prádlo, nevím proč, když se ten zákrok týkal jen horní poloviny těla, ale nechtěla jsme do toho nějak kecat. Přes hlavu mi přehodil zellenou hadru, pak už jsem jenom cítila jak mi jehla zajíždí pod kůži na krku. Zavřela jsem oči abych se uklidnila. Věděla jsem, že něco dělá, ale nic jsem necítila. To ovšem neznamená, že se přestanu bát. Lehce jsem se třásla, přece jenom, doktor jehož jméno jsem neuměla vyslovit mi držel skalpel u krku.
Lehké tahání za nit. Znova jehla. Cítila jsem jak mi cosi stéká po bradě dolů, nechtěla jsem uvažiovat co to je. Věděla jsem kam bych došla.
Když mi tu zelenou hardu přesunul z hlavy níž, k levé ruce, snažila jsem se dýchat pravidelně. Ale bylo mi špatně když jsem poprvé viděla tu dlouhou jehlu. A upřímě je to paradox, že do té ruky mi ta jehla byla mnohem nepříjemnější než když mi ten roztok vpichoval do krku.
Na vratkých nohách jsem se došla obléct a vyšla jsem před ordinaci zpět do čekárny a obula si boty. Zrovna ve chvíli kdy tam došel táta jsem vstávala s lavičky. Bylo mi špatně čehož si všimla i paní vedle mě a hned mi říkala, že jsem děsně bledá a abych si sedla. Nakonec jsem se ale bez jakékoli újmy dostala domů.


Zápis 136

22. dubna 2012 v 22:07 Day after day

Jak to bylo s posledním zvoněním a setkáním po půl roce?

Moc jsem se netěšila, vlastně jsem spíš nevěděla, co čekat. Tohle bylo moje první poslední zvonění.

Sedla jsem si do autobusu a přečetla si příchozí textovku. Už když jsme přijížděli, jsem viděla tu bandu v kostýmech, jak se hrnuli k zastávce. Zablokovali cestu od autobusu a chtěli peníze. Dostali ze mě snad úplně všechno než stihl přijet další autobus, ze kterého jsem později viděla vystupovat dvojčata - taky je obrali. Potom co jsme si všechny nechaly popsat ruce, abychom neměly problém. Jenže jsme ho stejně měly a milí čtvrťáci nás nechtěli pustit do školy - jak ironické.

Nakonec jsme se po dlouhé hlášení rozhlasu dostali do tělocvičny. Všechny třídy měli mít čas jenom do desíti, jenže nejdelší proslov a prezentaci a to všechno měla seštá é. Takže se to protáhlo až do jedenácti. Byla jsem sice doscela utahaná, ale líbilo se mi to. Nejvíce mě asi dostala vtipná parodie na Nikdo není dokonalý. Navíc jsme se neučili.



Včera jsme se teda po dlouhém domlouvání dostali, kam jsme měli. Do čajovny na rynku. Původně jsme měli jít jen já, S. Lucina a Lucy. Ale přidala se k nám i Terka a protože nám tu vodárnu nechtěli dát, jelikož nám nebylo osmnáct, Lucy donutila Honzu, aby přijel zpátky. No a tak tam byl s náma.

Nevím, co k tomu dnu říct. Užila jsem si to! Jsem ráda, že jsem tam byla, jenže... Jsem měla trochu jiné představy. Že si víc popovídám s Lucy, když jsme se tak dlouho neviděly, ale místo toho, ona - věčně ukecaná, byla celkem tichá. I když cesta zpátky byla ohromě vtipná! Nás šest se naskládalo do jednoho auta stylem Lucino sedni si mi na klín. (Terce to nijak nevadilo) a my ostatní se bavili. I Lucina, ikdyž měla trochu otlučenou hlavu. Užila jsem si ten den, dle všech možností!

Já jen doufám, že to nebylo naposledy co jsem s Lucy někde byla.


Zápis 135

18. dubna 2012 v 22:29 Day after day
Tři strany? To jako fakt? Tři?
To je snad prvního? Není. Osmnáct.

Marně jsme se rozhlídla kolem sebe, stihla jsem ještě zahlídnout zmatenou John, než mě Obo upozornil, že opisovat fakt nebudu. Je to magor? Ne, spíš bláznivý učitel, příšerně milující, to co učí - němčinu. Není to tak, že bych neměla němčinu ráda, jen se mi nelíbí, co všechno po nás chce on.
Jasně, že jsem ten test nestihla vyplnit celý, když ještě za ty tři strany nadiktoval své vymyšlené věty. Všichni na něj byli naštvaní, když budu slušná.

Pak byly přehazhované hodiny. Upřímně je to na nic. Jediné co mě na tom těší, je snad jenom to, že v pondělí a úterý máme ředitelské volno kvůli příjmačkám. I když toho potom na středu máme zase kvanta, ale je taky možný, že nepůjdu do školy, protože se mi to kryje s lékařem, jenže si nepamatuju, kdy přesně se mi to kryje...

Marně jsem se dneska pokoušela o naučení na zítřejší dva testy, hned hezky po sobě. Jenže, když jsem ze školy šla hned na tréning a pak jsme byla úplně mimo, prostě to nešlo. Donutit se otevřít knížku a přečíst si to, co potřebuju. Jsem děsná! S takovou se na té škole moc dlouho neudržím--NE! Budu to muset zvládnout, dát se pořádně do kupy a začít na sobě makat.

Domlouvaly - nedomlouvaly jsme se dneska s holčinama, kdy teda zajdeme do té čajovny. Pátek nebo sobota? Ještě pořád se nic nevím, ikdyž nejspíš pátek. Já zase ovšem nevím, jak mám školu. Jestli budu mít ten tělocvik nebo ne. Ha. Doufám ale, že to Marková uhraje a my to budem moct přesnout. Přece jenom když je to poslední zvonění.

V pátek si s sebou vemte peníze.... a nebo přijďte do školy ve čtyři ráno.

Tohle budu ještě zajímavé. A já prchám spát, učit se budu v tramvaji - pokud se k tomu donutím.

PNG 0.03 | Janel Parrish

14. dubna 2012 v 23:35 PNG's

_____________________________________________

PNG s Janel Parrish (alias Mona/-A z Pretty Little Liars).
Doufám, že se líbí. Myslím, že se mi to docela povedlo. Pište názory, kritizujte...
Barevnější verze ↓

Zápis 134

7. dubna 2012 v 23:54 Day after day
Bylo, nebylo...
Za sedmero horami žila jedna převelice krásná holčička. - Kecám, nežiju za horama a ani nejsem hezká.

Po dlouhé době jsem se dostala k tomu napsat něco na blog, upřímně už sem tenhle článek píšu dlouho... Nic moc se toho ani nedělo, nebo je to tak nepodstatné, že už to ignoruju i já. Když se vrátím ke středě, která byla ze začátku taková dost divná (navíc jsem byla unavená), jediné pozitivní bylo to, že na tréninku jsem toho nemusela moc dělat, protože Petr měl půl hodinové zpoždění a my bez trenéra nemůžeme do bazénu. Jeho důvod pozdního příchodu byl roztomilý. Důvodem byla malá Johanka. (Naposledy jsem ji viděla, asi před rokem a půl a to byla děsný prcek.) Hrála jsem si s ní, dělala blbosti a podobně. Jen škoda, že tam nebyl Tofi, to bych ho zase něco naučila...

Konečně jsem se pořádně vyspala při tom volnu. Celý čtvrtek jsem proležela v pyžamu u televize. Stihla jsem těch filmů celkem dost, většina sice byla ve slovenštině, protože nikde nic dobrého nedávali. Ale nevadilo mi to. Rozumím tomu, takže nemám problém. Nejdřív vysílali Matildu, taková srdcovka z dětství. (Chtěla bych taky umět pohybovat věcma, no.) Hned potom tam byl film Nežádej svůj poslední tanec, fajn film. Navíc tam hrála Bianca Lawson (Hrála v upířích denících Emily Benettovou a v PLL hrála Mayu.) Film byl zajímavý, mám ráda balet. Nakonec jsem se dívala na Nikdy to nevzdávej s Hilary Duff. Skvělý film. Pak už jen seriály jako Dva a půl chlapa, Simpsnovi etc.

Včera jsem byla s rodiči nakupovat, ale nic jsem si nekoupila - divné. Později odpoledne jsem si všimla, že musím jít vyzvednout zarezervované lístky do kina. Začala jsem hledat někoho, kdo by šel se mnou. Nakonec šla S. protože se jí zrušilo 'rande'.

Celé dopoledne jsem musela uklízet, naši se rozhodli mýt okna. Ale nakonec jsem skončila u pečení s mámou. Potom šli na hřbitov, protože je to dnes už 14 let, co umřel děda (z mamčiny strany). Měla jsem tehdy dva roky, pamatuju si ho málo, ale moc mi chybí.

V 14:30 měla přijít Jessie, protože o hodinu později už začínal film. Bylo pět minut po půl a ona nikde. Bylo to divné, většinou nechodí pozdě. Navíc veděla že nám za 15 minut jede tramvaj, jinak to nestihneme. Volala jsem jí - byla ještě doma. Přistoupila do tramvaje a vysvětlila mi, že za to může Tomáš, který si spletl čas (Měl jí dát peníze na lístek). Ale nakonec jsme to stíhaly s přehledem. Šlo to podle plánu. V kině jsem potkala Katie ze školy.


(Mirror Mirror) Lily Collins - I Believe In Love

Sněhurka.
Český název. Nevím, možná by se mi víc líbil překlad originálu. Přece jenom je Sněhurek hodně. Kdež to Zrcadlo, zrcadlo...
Film jsem si s Jessie moc užila, děsně jsme se u toho nasmály, skvělá komedie - občas možná až parodie na klasickou pohádku.
Nebojte se, už mě tady uvidíte častěji! xoxo