Květen 2012

Zápis 142

31. května 2012 v 21:38 Day after day
4:30 a.m

Zvuk otravného budíku se rozezněl po ještě setmělém pokoji. Pracně jsem se vysoukala z pod peřiny a rychle vypnula to protivné pípání. Rozsvítila lampičku a sedla si zpátky na postel i s papíry do společenských věd. Pokoušela jsem se naučit něco z dvanácti vytištěných listů, ale moc mi to nešlo, aby bylo jasno. Takže jsem to po zhruba hodině vzdala a našla si v hromádce papírů zápisy do biologie. Měla jsem totiž psát test, náhradní termín, protože jsem v pondělí nebyla ve škole. Místo té jsem totiž po obchodech hledala šaty do toho blížícího se divadla. Jenže, i přestože jsem si vzkoušela asi deset šatů, ani jedny mi nebyly. A tak jsem si je (zase) půjčila, tentokrát od Veve. Musím jí je do 14.6 vrátit, jde v nich prý do fabriku, nebo tam někam...

Ve středu byl trénink opět lehce volný, ale naštěstí to už nebylo kvůli nedostatku koučů, ale kvůli ěsně ledové vodě! Vážně, bylo to horší než obvykle. Další zajímavá věc, byl tam se mnou táta s bráchou. Takže jsem většinou vysvětlovala něco bráchovi nebo brblala na tátu o tom jaká mi je zima. Večer jsem se osprchovala v příjemné teplné vodě a začala se učit. Upřímně, když jsem si vytiskla papíry do společenských věd, nerozumněla jsem pořádně ani té první větě.
Spíš vůbec mi nevadilo, když nám ten test přeložil na pondělí, ale kdybych to veděla dřív mohla jsem spát o hodinu dýl a nevstávat o půl páté.

Takže jsem dneska psala jen krátký test z němčiny a pak biolu. Němčina byla v pohodě, ikdyž jsem tam popletla jedno nebo dvě slova. Nojo, moje chyba, měla jsem se učit. Stejně tak i tu biologii jsem se měla učit, a učila jsem se ale ne dost, jak se zdá. Nebo to taky mohlo být jenom 'okno', protože jakmile zadala pár pojmů a hlavní otázku, všechno naučené se mi vypařilo z hlavy. Ne tak docela, ale přece jenom... Dva pojmy mám uplně blbě, popletla jsem je totálně, a u hlavní otázky jsem tam něco zpatlala, tak doufám, že to nějak dopadne. Jasnš že bych chtěla dobrou známku, moc, ale jsem neschopná se učit, nemůžu se pak divit výsledkům.

A jedna dobrá zpráva nakonec, dostala jsem za jedna z kondicionálů v angličtině.
Andrejce, sestřence, přeju krásné narozeniny! 18ka je za život jenom jednou, vítej mezi dospělé...

Zápis 141

27. května 2012 v 23:06 Day after day
Tru: Blood.
Zkončily Upíří deníky, Once upon a time a Pretty little liars bude (už) za deset dní. A protože mě nuda dohnala, poptala jsem se pár lidí a po nekonečně dlouhém uvažování si pustila první díl seriálu se samýma upírama, sexem a krví. Nevím možná to po nějaké době zastavím a vrátím se k tomu za dlouho dobu, nebo taky ne.

Dneska jsem si uvědomila, jak moc se prostčedí kolem mě mění. Občas mi to až nahání hrůzu, když někde ještě můžu vidět původní budovy a hned vedle nich moderní stavbu nebo hospodu s velkými neonovými nápisy a cedulemi. Někdy bych se nachvíli chtěla podívat na vesnici, nemohla bych tam žít, na to jsem až moc zvyklá na velkoměsto, ale zkusit bych to zkusila. Nějak pozastavit čas, dobu ve které žijeme a zůstat na moment na místě.
V poslední době mi moje mysl dává hodně najevo, jak moc zvláštně uvažuju, a já začínám děsit sama sebe. Ptám se jestli jsem vůbec normální... Nebo je to jenom tím, že nejsem schopná žít svůj život, neumím to a pořád jen utíkám před realitou. Nechci být na útěku před svým vlastním životem...

Brácha bude mít brzo narozeniny. Totálně mi to vypadlo z hlavy, vůbec jsem nepřemýšlela nad tím co mu koupím, ani za co. Haha. Chci mu dát něco hezkýho, přece jenom mu bude deset. Nula na konci. Ale jak se znám budu vybírat tak dlouho až dojdu zase k nějakému autíčku. Ne!! Já něco vymyslím, už mu bude deset, měla bych přestat s autíčkama, vždyť už si s nima ani nehraje, sakra! Přijdu si fakt vygumovaná, mimo.

Zápis 140

23. května 2012 v 22:28 Day after day
Dny ubíhají nesmírně pomalu a odpor k učení je horší a horší.
Zatím co jsem tady nebyla, jsem si ve svojí malé hlavičce všechno urovnala a částečně, dalo by se říct, si stanovila priority. Co to znamená? Jednoznačně to, že se zase na plno vracím k blogování. Menší krize byla zažehnána (udělejme si místo pro jinou).
***
Byla jsem na baletu, spící krasavice. A vážně jsem měla děsný problém dvě hodiny před začátkem představení. Neměla jsem ŠATY! Psala jsem všem co mě napadli, jestli by mi nějaké nepůjčili, bylo to důležité, národní divadlo, přece nepůjdu jako loser. Zachránila mě Martinka, děkuju... Půjčila mi šaty, dalo by se říct oblíkla mě lehce s nadsázkou.
Bylo to fajn, líbilo se mi to. I když se mi ke konci chtělo děsně spát, neměla jsem problém s pochopením toho o co tam jde, jako někteří jiní. Ten princ, princ, který ji vysvobodil, vypadal přesně jako princ Krasoň ze Shreka. Když jsem ho poprvé viděla na scéně, málem jsem se rozesmála nahlas.

Včera jsem se byla podívat po nějakých vlastních šatech, několik se mi jich líbilo, pár jsem si jich zkusila a v jedněch jsem podle S. vypadala jako jeptiška. Heh, jeptiška?! Budu se muset dál dívat, do dvanáctého mám ještě čas. Na další představení, ale už musím mít svoje šaty, protože tam už jdeme všichni! Jsem si jistá, že by se nikdo nechtěl obětovat.

Ráno jsem jela s Jessie, byla překvapená, že mě vidí, je středa a to jezdím na sedm. Jenže mě se tak nějak nechtělo na matiku a tak jsem prostě zaspala, můj budík zaspal. Škola probíhala úplně stejně jako vždycky až na to že tento týden kvůli maturitám nezvoní a máme kratší výuku, ale i tak je to na nic.
Upřímně miluju ten náš školní bufet. Běžíte tam hned po zvonění a stejně stojíte řadu pomalu celých těch blbých dvacet minut přestávky, takže se ani nestihnete najíst, když už si něco koupíte. Agrr...

Jednou za x let jsem si v klídečku snědla oběd a došla na tréning. Tam mě čekalo překvápko. Taky neobvyklé, mimochodem. Řekli nám, že dnešní tréning byl zrušený, tak se hned volalo Peťovi, ten to vyřídil, zařídil a my se šli převléct do šaten. Tam jsme čekali tak pět minut než nám otevřeli dveře k bazénu a u bazénu jsme dalších několik minut čekali na kouče. Jenže nikdo nikde. Vzali jsme věci do svých rukou, pár dospělých tam bylo a tak jsme začali plavat sami. Byl to uvolněný tréning, nikdo až do konce nedorazil... Doma jsem si už jenom udělala večeři a pak až do teď pomalu nehnula ani prstem, teď tady horlivě ťukám do klávesnice a...
Chyběla jsem vám? Teď jsem zpět!
Těšte se, xoxo

Zápis 139

13. května 2012 v 22:35 Day after day
Podivný pocit v žaludku za které tak na 90 procent může to že jsem se zase vykašlala na školu i když vím, že teď ze všecho nejvíc potřebuju dobrý známky. Ale já jsem asi vážně nepoučitelná! Sakra. Ale už teď mám v plánu vstávat o hodinu dřív a ještě se učit. Já to prostě nějak zvládnout musím...

Proč jsem delší dobu nic nenapsala?
Na jednoduchou otázku, složitá odpověď? Měla jsem už desetkrát rozepsaný článek, ale pokaždé jsem to smazala, protože buďto byl o ničem a nebo moc krátký na to abych s ním byla spokojená a zveřejnila ho. Je to tak, že se v mém životě poslední dobou nic moc extra neděje, ale mám pocit, že se to změní, cítím to!

K poslednímu dílu upířích deníků se mám v plánu vyjdřit brzy, hodlám totiž dopsat všechny znývající díly do patřičné rubriky a taky bych ráda podotkla, že do třetí série Roztomilých malých lhářek zbývá už jen 23 dní. Minulou noc jsem mi zdáál podivný sen. Ali s tmavými vlasy v něm byla. Seděla na mém gauči a mluvily jsme o ničem. Bylo to tak divné! Možná to vážně souvisí s tím, že už se tak trochu nemůžu dočkat...

Dnes jsem byla se S. v kině, narychlo jsem s ní domluvila kino, přesvědčila jsem ji že půjdeme na ten nový film s Johnnym Deppem s názvem 'Temné stíny'. Šly jsme na to do nového kina ve městě, ještě jsme tam nebyly a musely jsme ho vyzkoušet! Jako kino to nezklamalo. Potkaly jsme tam jednoho známého, který tam pracuje, na začátku dělal, že nás nezná, na konci už ale normálně pozdravil. Hahaha. Film, Johnny Depp byl boží! Miluju ho. Nikdo jiný tu roli nemohl zahrát líp. A když si to tak vezmeme Tim Burton má pokaždé dobré filmy. Takže všem doporučuju.


Zápis 138

2. května 2012 v 22:15 Day after day
Fakt krutý týden.
V pondělí mi z počítače zmizel photofiltre, tak jsem se v útrý pokoušela o obnovení systému. Bylo to v pohodě, ale pak jsem otevřela složku a nejednou tam ta jedna, ve které mám všechno, byla dvakrát. Řekla jsem si: 'V pohodě tak jednu z nich smažu' A pak jsem viděla jak mi soubory mizí z obou složek. Okamžitě jsem dala storno, ale položky byly nenávratně smazány. Hned jsem hledala na googlu něco o tom jestli ty složky můžu dostat zpátky.

Bylo tam všechno. Fotky, věci do školy (referáty, prezentace, nějaké poznámky. Kromě prváku i učiva ze sedmé, osmé a deváté třídy.), filmy, obrázky, grafika! A všechno bylo najednou pryč.

Našla jsem asi pět programů, ke čtyřem jsem potřebovala jiný harddisk a ten poslední mi zachránil jen asi 25 filmů ze 140, fotky o které se to pokusilo byly poškozené a při prezentacích se to seklo... Dneska jsem se rozhodla, že nemá cenu se s tím trápit. Je to moje chyba, teď už s tím nic nenadělám. No a tak začnu od znovu. (Fotek ještě bude, a věcí do školy taky.) Jen musím být příště víc opatrná!!!

Víkendová akce (celý článek)