Zápis 140

23. května 2012 v 22:28 |  Day after day
Dny ubíhají nesmírně pomalu a odpor k učení je horší a horší.
Zatím co jsem tady nebyla, jsem si ve svojí malé hlavičce všechno urovnala a částečně, dalo by se říct, si stanovila priority. Co to znamená? Jednoznačně to, že se zase na plno vracím k blogování. Menší krize byla zažehnána (udělejme si místo pro jinou).
***
Byla jsem na baletu, spící krasavice. A vážně jsem měla děsný problém dvě hodiny před začátkem představení. Neměla jsem ŠATY! Psala jsem všem co mě napadli, jestli by mi nějaké nepůjčili, bylo to důležité, národní divadlo, přece nepůjdu jako loser. Zachránila mě Martinka, děkuju... Půjčila mi šaty, dalo by se říct oblíkla mě lehce s nadsázkou.
Bylo to fajn, líbilo se mi to. I když se mi ke konci chtělo děsně spát, neměla jsem problém s pochopením toho o co tam jde, jako někteří jiní. Ten princ, princ, který ji vysvobodil, vypadal přesně jako princ Krasoň ze Shreka. Když jsem ho poprvé viděla na scéně, málem jsem se rozesmála nahlas.

Včera jsem se byla podívat po nějakých vlastních šatech, několik se mi jich líbilo, pár jsem si jich zkusila a v jedněch jsem podle S. vypadala jako jeptiška. Heh, jeptiška?! Budu se muset dál dívat, do dvanáctého mám ještě čas. Na další představení, ale už musím mít svoje šaty, protože tam už jdeme všichni! Jsem si jistá, že by se nikdo nechtěl obětovat.

Ráno jsem jela s Jessie, byla překvapená, že mě vidí, je středa a to jezdím na sedm. Jenže mě se tak nějak nechtělo na matiku a tak jsem prostě zaspala, můj budík zaspal. Škola probíhala úplně stejně jako vždycky až na to že tento týden kvůli maturitám nezvoní a máme kratší výuku, ale i tak je to na nic.
Upřímně miluju ten náš školní bufet. Běžíte tam hned po zvonění a stejně stojíte řadu pomalu celých těch blbých dvacet minut přestávky, takže se ani nestihnete najíst, když už si něco koupíte. Agrr...

Jednou za x let jsem si v klídečku snědla oběd a došla na tréning. Tam mě čekalo překvápko. Taky neobvyklé, mimochodem. Řekli nám, že dnešní tréning byl zrušený, tak se hned volalo Peťovi, ten to vyřídil, zařídil a my se šli převléct do šaten. Tam jsme čekali tak pět minut než nám otevřeli dveře k bazénu a u bazénu jsme dalších několik minut čekali na kouče. Jenže nikdo nikde. Vzali jsme věci do svých rukou, pár dospělých tam bylo a tak jsme začali plavat sami. Byl to uvolněný tréning, nikdo až do konce nedorazil... Doma jsem si už jenom udělala večeři a pak až do teď pomalu nehnula ani prstem, teď tady horlivě ťukám do klávesnice a...
Chyběla jsem vám? Teď jsem zpět!
Těšte se, xoxo
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nasťa | Web | 26. května 2012 v 20:36 | Reagovat

Tak to muselo být fájn, já chodím ráda na různé "kulturní" akce, to je skoro jediná příležitost navléct si na sebe šaty.. :D Jé pohodový trénink chci, taky.. My jsme plavali ve čtvrtek proti směru ve vlnách na čas, děs.. :-!  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama