Day after day

Zápis 139

13. května 2012 v 22:35
Podivný pocit v žaludku za které tak na 90 procent může to že jsem se zase vykašlala na školu i když vím, že teď ze všecho nejvíc potřebuju dobrý známky. Ale já jsem asi vážně nepoučitelná! Sakra. Ale už teď mám v plánu vstávat o hodinu dřív a ještě se učit. Já to prostě nějak zvládnout musím...

Proč jsem delší dobu nic nenapsala?
Na jednoduchou otázku, složitá odpověď? Měla jsem už desetkrát rozepsaný článek, ale pokaždé jsem to smazala, protože buďto byl o ničem a nebo moc krátký na to abych s ním byla spokojená a zveřejnila ho. Je to tak, že se v mém životě poslední dobou nic moc extra neděje, ale mám pocit, že se to změní, cítím to!

K poslednímu dílu upířích deníků se mám v plánu vyjdřit brzy, hodlám totiž dopsat všechny znývající díly do patřičné rubriky a taky bych ráda podotkla, že do třetí série Roztomilých malých lhářek zbývá už jen 23 dní. Minulou noc jsem mi zdáál podivný sen. Ali s tmavými vlasy v něm byla. Seděla na mém gauči a mluvily jsme o ničem. Bylo to tak divné! Možná to vážně souvisí s tím, že už se tak trochu nemůžu dočkat...

Dnes jsem byla se S. v kině, narychlo jsem s ní domluvila kino, přesvědčila jsem ji že půjdeme na ten nový film s Johnnym Deppem s názvem 'Temné stíny'. Šly jsme na to do nového kina ve městě, ještě jsme tam nebyly a musely jsme ho vyzkoušet! Jako kino to nezklamalo. Potkaly jsme tam jednoho známého, který tam pracuje, na začátku dělal, že nás nezná, na konci už ale normálně pozdravil. Hahaha. Film, Johnny Depp byl boží! Miluju ho. Nikdo jiný tu roli nemohl zahrát líp. A když si to tak vezmeme Tim Burton má pokaždé dobré filmy. Takže všem doporučuju.

Zápis 138

2. května 2012 v 22:15
Fakt krutý týden.
V pondělí mi z počítače zmizel photofiltre, tak jsem se v útrý pokoušela o obnovení systému. Bylo to v pohodě, ale pak jsem otevřela složku a nejednou tam ta jedna, ve které mám všechno, byla dvakrát. Řekla jsem si: 'V pohodě tak jednu z nich smažu' A pak jsem viděla jak mi soubory mizí z obou složek. Okamžitě jsem dala storno, ale položky byly nenávratně smazány. Hned jsem hledala na googlu něco o tom jestli ty složky můžu dostat zpátky.

Bylo tam všechno. Fotky, věci do školy (referáty, prezentace, nějaké poznámky. Kromě prváku i učiva ze sedmé, osmé a deváté třídy.), filmy, obrázky, grafika! A všechno bylo najednou pryč.

Našla jsem asi pět programů, ke čtyřem jsem potřebovala jiný harddisk a ten poslední mi zachránil jen asi 25 filmů ze 140, fotky o které se to pokusilo byly poškozené a při prezentacích se to seklo... Dneska jsem se rozhodla, že nemá cenu se s tím trápit. Je to moje chyba, teď už s tím nic nenadělám. No a tak začnu od znovu. (Fotek ještě bude, a věcí do školy taky.) Jen musím být příště víc opatrná!!!

Víkendová akce (celý článek)

Zápis 137

27. dubna 2012 v 17:36
Ozvu se vám v neděli, za chvíli totiž odjíždím za sestřenkou na chalupu.
Po neděli tady dopřidávám díly upířích deníků.

Plastická chirurgie s.r.o

Ve středu jsem nešla do školy, ukecala jsem ti kvůli pozdějšímu doktorovi, ale i tak jsem se neučila. Jsem prostě lína.
Když jsme s tátou dojeli do nemocnice doktor tam ještě nebyl. Čekala jsem hodiny než jsem se dotala na řadu. Nejspíš Ind s divným jménem. Měla jsem na sobě jenom spodní prádlo, nevím proč, když se ten zákrok týkal jen horní poloviny těla, ale nechtěla jsme do toho nějak kecat. Přes hlavu mi přehodil zellenou hadru, pak už jsem jenom cítila jak mi jehla zajíždí pod kůži na krku. Zavřela jsem oči abych se uklidnila. Věděla jsem, že něco dělá, ale nic jsem necítila. To ovšem neznamená, že se přestanu bát. Lehce jsem se třásla, přece jenom, doktor jehož jméno jsem neuměla vyslovit mi držel skalpel u krku.
Lehké tahání za nit. Znova jehla. Cítila jsem jak mi cosi stéká po bradě dolů, nechtěla jsem uvažiovat co to je. Věděla jsem kam bych došla.
Když mi tu zelenou hardu přesunul z hlavy níž, k levé ruce, snažila jsem se dýchat pravidelně. Ale bylo mi špatně když jsem poprvé viděla tu dlouhou jehlu. A upřímě je to paradox, že do té ruky mi ta jehla byla mnohem nepříjemnější než když mi ten roztok vpichoval do krku.
Na vratkých nohách jsem se došla obléct a vyšla jsem před ordinaci zpět do čekárny a obula si boty. Zrovna ve chvíli kdy tam došel táta jsem vstávala s lavičky. Bylo mi špatně čehož si všimla i paní vedle mě a hned mi říkala, že jsem děsně bledá a abych si sedla. Nakonec jsem se ale bez jakékoli újmy dostala domů.

Zápis 136

22. dubna 2012 v 22:07

Jak to bylo s posledním zvoněním a setkáním po půl roce?

Moc jsem se netěšila, vlastně jsem spíš nevěděla, co čekat. Tohle bylo moje první poslední zvonění.

Sedla jsem si do autobusu a přečetla si příchozí textovku. Už když jsme přijížděli, jsem viděla tu bandu v kostýmech, jak se hrnuli k zastávce. Zablokovali cestu od autobusu a chtěli peníze. Dostali ze mě snad úplně všechno než stihl přijet další autobus, ze kterého jsem později viděla vystupovat dvojčata - taky je obrali. Potom co jsme si všechny nechaly popsat ruce, abychom neměly problém. Jenže jsme ho stejně měly a milí čtvrťáci nás nechtěli pustit do školy - jak ironické.

Nakonec jsme se po dlouhé hlášení rozhlasu dostali do tělocvičny. Všechny třídy měli mít čas jenom do desíti, jenže nejdelší proslov a prezentaci a to všechno měla seštá é. Takže se to protáhlo až do jedenácti. Byla jsem sice doscela utahaná, ale líbilo se mi to. Nejvíce mě asi dostala vtipná parodie na Nikdo není dokonalý. Navíc jsme se neučili.



Včera jsme se teda po dlouhém domlouvání dostali, kam jsme měli. Do čajovny na rynku. Původně jsme měli jít jen já, S. Lucina a Lucy. Ale přidala se k nám i Terka a protože nám tu vodárnu nechtěli dát, jelikož nám nebylo osmnáct, Lucy donutila Honzu, aby přijel zpátky. No a tak tam byl s náma.

Nevím, co k tomu dnu říct. Užila jsem si to! Jsem ráda, že jsem tam byla, jenže... Jsem měla trochu jiné představy. Že si víc popovídám s Lucy, když jsme se tak dlouho neviděly, ale místo toho, ona - věčně ukecaná, byla celkem tichá. I když cesta zpátky byla ohromě vtipná! Nás šest se naskládalo do jednoho auta stylem Lucino sedni si mi na klín. (Terce to nijak nevadilo) a my ostatní se bavili. I Lucina, ikdyž měla trochu otlučenou hlavu. Užila jsem si ten den, dle všech možností!

Já jen doufám, že to nebylo naposledy co jsem s Lucy někde byla.

Zápis 135

18. dubna 2012 v 22:29
Tři strany? To jako fakt? Tři?
To je snad prvního? Není. Osmnáct.

Marně jsme se rozhlídla kolem sebe, stihla jsem ještě zahlídnout zmatenou John, než mě Obo upozornil, že opisovat fakt nebudu. Je to magor? Ne, spíš bláznivý učitel, příšerně milující, to co učí - němčinu. Není to tak, že bych neměla němčinu ráda, jen se mi nelíbí, co všechno po nás chce on.
Jasně, že jsem ten test nestihla vyplnit celý, když ještě za ty tři strany nadiktoval své vymyšlené věty. Všichni na něj byli naštvaní, když budu slušná.

Pak byly přehazhované hodiny. Upřímně je to na nic. Jediné co mě na tom těší, je snad jenom to, že v pondělí a úterý máme ředitelské volno kvůli příjmačkám. I když toho potom na středu máme zase kvanta, ale je taky možný, že nepůjdu do školy, protože se mi to kryje s lékařem, jenže si nepamatuju, kdy přesně se mi to kryje...

Marně jsem se dneska pokoušela o naučení na zítřejší dva testy, hned hezky po sobě. Jenže, když jsem ze školy šla hned na tréning a pak jsme byla úplně mimo, prostě to nešlo. Donutit se otevřít knížku a přečíst si to, co potřebuju. Jsem děsná! S takovou se na té škole moc dlouho neudržím--NE! Budu to muset zvládnout, dát se pořádně do kupy a začít na sobě makat.

Domlouvaly - nedomlouvaly jsme se dneska s holčinama, kdy teda zajdeme do té čajovny. Pátek nebo sobota? Ještě pořád se nic nevím, ikdyž nejspíš pátek. Já zase ovšem nevím, jak mám školu. Jestli budu mít ten tělocvik nebo ne. Ha. Doufám ale, že to Marková uhraje a my to budem moct přesnout. Přece jenom když je to poslední zvonění.

V pátek si s sebou vemte peníze.... a nebo přijďte do školy ve čtyři ráno.

Tohle budu ještě zajímavé. A já prchám spát, učit se budu v tramvaji - pokud se k tomu donutím.

Zápis 134

7. dubna 2012 v 23:54
Bylo, nebylo...
Za sedmero horami žila jedna převelice krásná holčička. - Kecám, nežiju za horama a ani nejsem hezká.

Po dlouhé době jsem se dostala k tomu napsat něco na blog, upřímně už sem tenhle článek píšu dlouho... Nic moc se toho ani nedělo, nebo je to tak nepodstatné, že už to ignoruju i já. Když se vrátím ke středě, která byla ze začátku taková dost divná (navíc jsem byla unavená), jediné pozitivní bylo to, že na tréninku jsem toho nemusela moc dělat, protože Petr měl půl hodinové zpoždění a my bez trenéra nemůžeme do bazénu. Jeho důvod pozdního příchodu byl roztomilý. Důvodem byla malá Johanka. (Naposledy jsem ji viděla, asi před rokem a půl a to byla děsný prcek.) Hrála jsem si s ní, dělala blbosti a podobně. Jen škoda, že tam nebyl Tofi, to bych ho zase něco naučila...

Konečně jsem se pořádně vyspala při tom volnu. Celý čtvrtek jsem proležela v pyžamu u televize. Stihla jsem těch filmů celkem dost, většina sice byla ve slovenštině, protože nikde nic dobrého nedávali. Ale nevadilo mi to. Rozumím tomu, takže nemám problém. Nejdřív vysílali Matildu, taková srdcovka z dětství. (Chtěla bych taky umět pohybovat věcma, no.) Hned potom tam byl film Nežádej svůj poslední tanec, fajn film. Navíc tam hrála Bianca Lawson (Hrála v upířích denících Emily Benettovou a v PLL hrála Mayu.) Film byl zajímavý, mám ráda balet. Nakonec jsem se dívala na Nikdy to nevzdávej s Hilary Duff. Skvělý film. Pak už jen seriály jako Dva a půl chlapa, Simpsnovi etc.

Včera jsem byla s rodiči nakupovat, ale nic jsem si nekoupila - divné. Později odpoledne jsem si všimla, že musím jít vyzvednout zarezervované lístky do kina. Začala jsem hledat někoho, kdo by šel se mnou. Nakonec šla S. protože se jí zrušilo 'rande'.

Celé dopoledne jsem musela uklízet, naši se rozhodli mýt okna. Ale nakonec jsem skončila u pečení s mámou. Potom šli na hřbitov, protože je to dnes už 14 let, co umřel děda (z mamčiny strany). Měla jsem tehdy dva roky, pamatuju si ho málo, ale moc mi chybí.

V 14:30 měla přijít Jessie, protože o hodinu později už začínal film. Bylo pět minut po půl a ona nikde. Bylo to divné, většinou nechodí pozdě. Navíc veděla že nám za 15 minut jede tramvaj, jinak to nestihneme. Volala jsem jí - byla ještě doma. Přistoupila do tramvaje a vysvětlila mi, že za to může Tomáš, který si spletl čas (Měl jí dát peníze na lístek). Ale nakonec jsme to stíhaly s přehledem. Šlo to podle plánu. V kině jsem potkala Katie ze školy.


(Mirror Mirror) Lily Collins - I Believe In Love

Sněhurka.
Český název. Nevím, možná by se mi víc líbil překlad originálu. Přece jenom je Sněhurek hodně. Kdež to Zrcadlo, zrcadlo...
Film jsem si s Jessie moc užila, děsně jsme se u toho nasmály, skvělá komedie - občas možná až parodie na klasickou pohádku.
Nebojte se, už mě tady uvidíte častěji! xoxo

Zápis 133

30. března 2012 v 23:23
30. Března 2012
11:45, dopoledne
Milý deníčku,
život je tak super, všechno mmi vychází, ve škole mi to jde, je ze mě úplná premiantka. Doma je všechno tip-top. Nemůžu si na nic stěžovat. Venku svítí sluníčko a každý se usmívá.

Co to tady salra melu?!

Doma to bylo poslední dobou pěkně na nic, ale snažím se to neřešit. Ve škole to dělám podobně, ale některé věci vážně ignorovat nejde. Jako například to, že nám Slavoj. co ho máme na základy společenských věd, neustále předhazuje šimpanze, jako by jima byl sám vychovaný nebo co. Mám dojem, že by je učil daleko raději, protože oni jsou přece tak moc chytří, naši nejbližší příbuzní, a jsou tak dokonalí, a určitě by tu písemku z psyvhologie napsali líp než my a blá, blá, blá... Pořád, každou hodiny je alespoň jednou musí zmínit, jinak by asi umřel nebo já nevím...
Jiný předměty jsou ale clekm v pohodě, teda když nepočítám to, že se mi do nich fakt nechce učit, ale to asi většině. Jediné co mě za tenhle týden fakt naštvalo, byla ta trojka s češtiny. Psala jsem to celkem dlouho a dala si s tím práci a mám za tři... Navíc jsem si vždycky myslela, že píšu dobře, tak asi ne no.

30. Března 2012
10:30, večer

Myslím, že to zvládnu, vracím se zpátky do normálu, a to znamená, že i tenhle blog se pomalu, ale jistě vrací tam kam má, snažím se o to.

Když si tak shrnu, co se za poslední dobu dělo zajímavého, není toho moc. Občas nějaká maličkost, ale nic převratného.
Znova se mi zdálo pár podivných snů, jakože se mě pokoušela zabít puma uprostřed louky, tady v České republice, a nebo mě pronásledovala včela. Děsivé, no ne?

Včera jsme ze školou byli v kulturáku na 'koncertě', kde se zároveň k tomu promítaly obrazy, nebo spíš fotky a anglicky nám do toho povídal dirigent nějaké poznámky. Ale líbilo se mi to, navíc - ten dirigent byl docela roztomilý, hlavně když se snažil vyslovit některé české hudební nástroje. Po koncertě jsem tam viděla vcházet naši bývalou angličtinářku, zatím co jsem s dvojčaty čekala na nynější učitelku češtiny, která se nabídla, že nás sveze. Jenže jsem se s nestihla ani pozdravit, a pochybuju, že si mě všimla, byla totiž moc zabraná povídáním si s jedním z jejích bývalých žáků, který se mnou chodí na školu a byl tam taky. Každopádně ona vypadá pořád stejně dívně, ale učitelka to byla dobrá!

Dnešek byl taky docelá zábavný. Když budu upřímná, pro někoho kdo by to sledoval by to určitě vtipné bylo, ale mě to zase tak legrační nepřišlo - no dobře, trochu možná.

Měla jsem tělocvik, byl sice posunutý o hodinu ale i tak jsem tam musela čekat. Moc mi to nevadilo, až na to že jsem nejedla. Po lehce zvláštní hodině cvičení, jsem doufala, že stihnu autobus, abych byla doma dřív. Stihla jsem ho, ale kdybych jela tramvají vyšlo by to asi stejně, protože autobus měl, no problémy.
Nešly mu prostě zavřít dveře. Za deset minut jsme odjeli tři zastávky, všichni doufali v to, že to bude v pohodě, nevím, jak to zvládali. Dvě holky na tom ale nebyly tak dobře jako ostatní a rozhodly se do toho vložit a na zastávce se marně pokoušely několika způsoby zavřít dveře za něj. Ten řidič autobusu nic neudělal, ani nám neřekl abychom si vystoupili nebo tak. Sice jsme to nakonec udělili, ale...
Začalo pršet, stáli jsme před nepojízdným autobusem a čekali co bude dál vzhledem k tomu, že tam jezdí jenom dvě linky a ta jedna jede úplně jiným směrem. Narazila jsem tam na Johny. Měla namířeno na trénink, chvíli jsme si povídaly - spíš stěžovaly. Pršelo. Řidič se naklonil a řekl nám, že nemusíme moknout venku a počkat uvnitř autobusu. Jak milé! Asi o pět minut později, co jsme seděli - čekali v autobuse, se prostorem rozneslo něco o jiném autobusu. Všichni se vyhrnuli ven a snažili se nacpat do už tak plného autobusu. Vykašlala jsem se na to.
Chvíli jsem mokla. Nakonec se tam objevil služební autobus, nastoupila jsem s pár jedinci, a nadiktovala zastávku, když se ptal. Zastavil o jednu zastávku dřív než jsem potřebovala s tím, že máme jít do toho autobusu před námi. Nalepila jsem se na sklo dveří a ty se za mnou zavřely, tolik utrpení pro jednu zastávku. Nakonec jsem se bezpečně dostala do tramvaje, kde jsme si konečně sedla. A už v klidu dojela domů.

Tenhle podivný den jsem zakončila příjemným sledováním The secret circle, dala jsem tomu druhou šanci a najednou se mi to děsně líbí.
Pretty little liars teď mají do června pauzu takže jsem o jeden seriál volnější, musela jsem to něčím zaplnit. Haa.
Před chvílí jsem se dodívala na Upíří deníky, no a pááááni!
(Pokračování příště)

Zápis 132

18. března 2012 v 22:29
Je to na nic. Už od středy se tady něco pokouším přidat, jenom doufám, že se mi to dneska povede. Nojo, a teď ten důvod. Já ale vlastně ani nevím, nemůžeme na to nikdo přijít. Připojení i modem je v pořádku, netuším, kde je problém, ale každou chvíli se mi vypínal internet. Cokoli co jsem napsala se ani nestihlo uložit. Naštěstí je to teď už v pohodě, doufám. Tolik jsem toho tady za prázdniny chtěla přidat a nic z toho se nepovedlo! Jsem naštvaná...

Přespání u Evči aneb pojď se dívat...

Příjezd byl trošku zmatený, protože jsem nakonec ukecala tátu aby mě na autobusovou zastávku odvezl autem, nechtělo se mi no. Vyjeli jsme pozdě, nemohla jsme najít peněženku. Pak byla všude červená, myslela jsem, že mě to zničí. Když jsme stáli na křižovatce, jenom pár metrů od zastávky, viděla jsem projíždět můj autobus! Táta to bral celkem v klidu, že prý ho předjedeme a na další zastávce si nastoupím, jenže byla zase červená. No tak zkusíme ještě jednu zastávku nebo tě odvezu až tam no, říkal táta. Nakonec mi zastavil kousek před zastávkou, málem jsem při vyskakování z auta spadla do příkopu, parádička. Už jsem jenom zamávala a stoupla si k jízdnímu řádu, zkontrolovala jméno zastávky kde mám vystoupit a potom jsem hned nastoupila do autobusu a sedla si na volné místo.

Mají super barák, vážně se mi líbí. Vyzvedla mě na zastávce, tak jak jsme se domluvily, byla tam i s mladší ségrou. Seznámila jsem se s její mámou a zapadly jsme k ní do pokoje a snažily jsme se přijít na to, jak se pletou různé copy. Když už jsme si moc nevěděly rady, vzaly jsme si na pomoc její sestru, a nakonec jsme zvládly (obě dohromady) uplést ten prapodivný, ale hezky vypadající rybí cop.
U večeře a i před ní a za ní, jsme se koukaly na seriály. Začaly jsme japonským seriálem s anglickýma titulkama, kterému jsem moc nerozuměla, takže jsme ho nakonec vystřídaly Gossip Girl. Nevím, docela se mi to líbí.
Šly jsme spát kolem jedenácté, když se nám nepodařilo stáhnout film, a vykašlaly se na to.

Ráno jsme si ještě hodinu povídaly v posteli, než jsme se donutily vylézt a jít se nasnídat. Pak jsme daly stahovat ten film, bylo to rychlejší, ale i tak jsme mezi tím šly ven na procházku se sněžným psem - huskym. Bylo to super, i když občas dost tahal, když na něj začali štěkat jiní psi - bylo jich tam celkem hodně, ale jinak byl moc hodný. Prošly jsme se k starému mlýnu, kde jsme narazily na malého psa, připomínal mi buldoka a pořád divně valil oči zatím co štěkal. Bylo to zvláštně děsivý. Po obědě jsme se ještě dívaly na ten film a strašně se u toho nasmály a já jsem pak začala zjišťovat, kdy mi jede autobus zpátky. Byla jsem domluvená s tátou, že mě zase hodí domů autem, nechtělo se mi jet tramvají no...

Pitomý internet!

Vážně mě štvalo, jak jsem se nemohla dostat na net, a když už se mi to konečně povedlo - a to jsem toho zkoušela fakt hodně - po chvílíi se to zase vypnulo, takže jsem se na to po třetím marném pokusu vykašlala - doufala jsem, že to večer bude lepší, no nebylo.

Dozvěděla jsem se, že naši na chalupu nejedou, zkazilo mi to náladu, chtěla jsem aby u nás spala Martinka. I přes tzo všechno, že jsem nechtěla, aby byl někdo doma, a tak. Já nevím, bylo by to možná víc - jiné. Jenom doufám, že jí to nějak moc nevadilo.

Já jsem si to moc užila, nejsem v tom nějak zběhlá nebo tak. Mimo sestřenky tady nikdo nespal, takže... Ale nakonec, prostě skvělý. Byly jsme se projít, padlo pár divných momentů, jako je opilý chlap, říkající mi jak jsem hezká a podobně. Po večeři jsme se koukaly na film a pak rovnou seriály, jak já miluju Upíří deníky a Pretty little liars. Sakra já chci vedět kdo je -A. Taky tady padlo pár podivných, nicméně dobrých nápadů, kdo to může být. Potom jsme stihly ještě animovaný film a šly jsme spát.
Ráno bylo podivné, nechtělo se mi spát ani vstávat, prostě jsem si nemohla vybrat, ale nakonec se to vyřešilo samo. Po snídani a následně obědu jsme se vydaly do Ikei - lehčí posedlost. Bylo tam fajn, více jak polovinu z toho bych chtěla domů, ale mám malý pokoj no.
Bylo strašně vtipné, když jsme jedly, jak na nás, spíše na slečnu M. koukalo malé dítě, málem slintalo hlady, bylo to roztomile vtipný...

Užila jsem si tyhle prázdniny celkem hodně! Jenom nechci, abych musela zítra do školy.
Pokusím se to všechno, co jsem chtěla, nějak dopřidávat, ale štve mě, že jsem to nezvládla o prázdninách. Hloupý internet!

Zápis 131

13. března 2012 v 13:18
Asi za čtyřicet minut mi jede tramvajka, kterou se dostanu na autobusovou zastávky, přímo na tu ze které mi jede bus přímo do Krpole, za Evou. Nevím, mám takový ten prvotní strach, nikdy jsem se s jejími rodiči neviděla, ale bude to v pohodě. Těším se tam, fakt že jo. Moc nejsem zvyklá na takové to přespávání u spolužaček, vlastně skoro vůbec. Budu tam do zítra, ona se pak musí balit směrem do Alp na lyže, nijak mi to nevadí. Snad to bude super.

Dneska jsem vzhůru už od sedmi ráno, protože si mamka uvědomila, že nejdu tento týden do školy, došlo jí, že k té kadeřnici s ní můžu jít rovnou. Tak jsem šla, nakonec se k nám přidal i brácha. Sjela mu to strojkem, jako prvnímu. Pak konečně, jako jediná, pochopila, co vlastně na tu hlavu chcu. A začali stříhat. Délku jsem chtěla stejnou, i ofinu. Takže to vzala kolem a kolem a je to super.
Šla jsem s bráchou domů, když si do toho křesla sedla máma, ale jak potom přišla domů, zírala jsem. Má to fakt dobré, kratší a do zrzava. Hned jsem jí to nafotila, aby dala pokoj. Hned na to už letěla do práce a u nás se zastavila S. Dodívala jsem se s ní na druhý díl PLL a ona už pak taky musela.

Ještě si sbalím věci a budu se pomalu chystat, nerada bych aby mi to ujelo, přece jenom se v Krpoli nevyznám. Objevím se tady zítra a vrhnu se na všechno to dodělávání, do konce tohoto týdne to zvládnu...

Zápis 130

10. března 2012 v 23:45
 
 

Reklama