Day after day

Zápis 129

4. března 2012 v 21:29

Omlouvám se, pokud je komu.

Zase jsem se tady přes týden nebyla, tentokrát to ale ani tak moc nebyla moje chyba. Měla jsem celkem náročný týden, plno školy. Pořád jsem byla někde jinde než jsem chtěla.

Ale teď jsem zpět!

A mám celkem velké plány. (Sice asi jako všechny nevyjdou, ale pokusím se o to) Chci nastavit nový design. Do dalšího dílu upířích deníků tady chci přidat ty zbývající. A není jich málo. Pak bych taky chtěla dát do kupy rubriku Pretty little liars. O prázdinách tady plánuju po víc jak půl roce přidat povídku, takže doufám, že se mi to povede. No a chtěla bych napsat něco o sobě, protože nynější profil není vůbec aktuální, jen nevím, jestli o to má někdo zájem... Ale to nevadí, mám rada svůj blog. Nemohla bych se jen tak vzdát blogování...

Zápis 128

26. února 2012 v 22:40
Internet nám v pohodě běží už od pátku, a já jsem si okamžitě otevřla lištu s nápisem blog. Jenže jsem nevěděla, co psát, byla jsem unavená. A v sobotu? Uvažovala jsem nad tím, a já jsem prostě neměla chuť psát, nebylo PROČ psát. Ne že bych nechtěla, nemám v plánu se na blog vykašlat, jen jsem na to neměla náladu, v poslední době jsem až moc uzavřená ve své vlastní hlavně, ve svém světě. Občas uvažuju o tom, že bych potřeboval nějakou pomoc, ale zase na to nejsem až tak špatně, nebo jo?

Nemůžu dýchat, mám pocit, že se každou chvíli udusím

Místo toho abych se učila do školy, a to jsem na to měla čas, jsem tu dobu prosedělu u laptopu. Ne, že bych v jednom kuse zírala do facebooku, nebo něco takového. Já si četla. Když nám totiž nešel ten internet, po hodně dlouhé době jsem otevřela složku s 'knihami' a otevřela si první díl upířích deníků. Rozhodla jsem se, že si je přečtu. A to byla povětšinou náplň mého víkendu. Přečetla jsem celé dvě knihy a jsem někde v polovině třetí. Vykašlala jsem se na školu, a nevím proč. Nechápu samu sebe, ale už se to stalo. Nevím, co budu dělat. Nejspíš si zase budu muset všechno přebrat v mysli, donutit se ke změně. Jediná chyba na mém plánu je ta, že to nikdy nevydrží moc dlouho. Moje pevně vybudované hradby přesvědčení se po určitém náporu zhroutí a já se pak opět na pár chvil uzavřu ve své světě. A celé to všechno začíná od znovu.

Unavuje mě to. Unavuje mě se snažit, ale v hloubi duše/mysli vím, že já se musím snažit, že se chci snažit

Na sobotu jsem měla naplánované kino a byla jsem vážně ráda, že mi ty plány vyšly. Dokonce jsem skoro přišly na čas. Po vyzvednutí lístků, jsme se šly najíst. Bylo to lehce ve spěchu, ale v pohodě. Znovu jsme do sálu vpadly za tmy, reklamy už začaly. Málem jsem na sebe vylila pití, když jsem zakopla o stupínek vedoucí do naší řady, ale nakonec jsme se v klidu usadily. Nebyly jsme jediné, kdo přišel pozdě, nějaký pár přišel, k mému překvapení, až na přímý začátek filmu.
Byla to romantická komedie s trochou akce. Strašně jsme se u toho s S. smály, občas s napětím čekaly, co příjde teď, ale smích převládal, stejně tak jako u většiny v místnosti.
Když film zkončil vydaly jsme se na tramvaj, bylo šest hodin. Čekaly jsme asi deset minut, a pak se S. ještě rozhodla volat mámě, jestli může být o hodinu déle venku. Dovolila jí to, tak jsme se pak ještě za tmy potulovaly po menším parku, spíš louce, dalo by se říct. Tam jsme potkaly Karol. A strávily jsme s ní zbytek určené doby. Bylo fajn si s ní popovídat, o normálních, lehkomyslných věcech...

Ten den šli naši na ples a brácha spal u kamaráda, měla jsem volný byt. Četla jsem, znovu. A povídala si s Annie na skypu.♥ No a pak jsem si znovu četla.

Na to že zítra píšeme tři písemky jsem až moc v klidu, ale vím, že ten stres přijde. A to brzy

Zápis 127

21. února 2012 v 11:40
Tak jo, včera, když byl táta zase lehce pod obraz, snažil se zpátky připojit internet, který jsme na chvíli půjčili sousedi. Jneže mu to nešlo, mě v ruce dokonce i štípačky, což není moc dobrá kombinace s tou vodkou co pil. Nakonec to skončilo tak, že s tím praštil o zeď. Jsem vážně zvědavá jestli se dneska doma připojím k internetu, protože jestli ne, tak moje prezentace knihy je v prdeli. A ta učitelka mě zabije, už jsem to odložila v pondělí a byla dost naštvaná, takže se k tomu musím dostat! Nebo si taky můžu rovnou nechat napsat za pět, to by nebylo dobrý....

Dneska jsem měla na devět, takže jsem si hezky přispala. Do školy mě nakonec odvezl táta, ale jsem na něj naštvaná, takže to byla tichá cesta. Zítra a ve čtvrtek máme na sedm, ve středu nám odpadá výtvarka, ale ve čtvrtek máme až do čtyř. Nejspíš mě to zničí. K tomu všemu zítra píšem ještě ze zeměpisu, máme mít úkol do matiky a abych nezapoměla píšeme ze středověké literatury. SAKRA!

Upřímně je to všechno v háji! Neanáším se za to, jak jsem líná a nezodpovědná!


EDIT 14:40

Úkol do matiky už mám hotový, teď sedím v pizzerii, připíchnutá na místní wifi a kopíruju si materiálu k češtině. Paráda ne?
Sedím, piju horký čaj a modlím se aby mi to všechno vyšlo a prošlo. Z toho čejáku mám největší strach, ta učitelka je celkem mrcha...
Každopádně doufám, že doma internet budeme mít co nejdřív, táta se k tomu ještě nevyjádřil, takže nic nevím...
Netuším, kdy se tady objevím, tak mi držte palce a užívejte si života...

Je to všechno divný, příjdu si jako v nějakém hloupém americkém filmu.

xoxo

Zápis 126

16. února 2012 v 21:00

"Otevřete si okno! Jak tady můžete uvažovat?"

"My neuvažujeme..."

Takhle nějak u nás začíná hodina němčiny. Jako obvykle Andrejka vždycky ví, co říct.
______________________________________________________

V úterý jsem se donutila rodiče, aby se se mnou podívali na Fantoma opery. Film je úžasný! Ale rodiče mě fakt zklamali, nejenom, že mi pomalu zničili celý dojem z filmu, protože to pořád nějak ztrapňovali, ale taky ho skoro celý pro kecali a když mi tvrdili, že to není pravda, tak se mě pak mamka zeptala na věc, která byla před malou chvilí objasněná. No tak sakra! Zklamali mě no. Ale alespoň vím, že se na filmy mám dívat radši sama a nebo s kamarádkou.

Včera jsem už o sobě chtěla dát vedět, jenže jsem až do půl desáté řešila úkol z matiky, který nakonec vůbec nebyl. Práda ne? Na biolu jsem se rovnou vykašlala, budu se ty rostliny muset naučit o víkendu. To bude skvělý víkend, vážně. Jediné pozitivní asi bude to, že mám jít v sobotu nakupovat. Nějaký ten relax, nové oblečení, plno drbů a smíchu. Samozřejmě skype s Annie a Upíří deníky! Yep a abych nezapoměla - úžasná povinná četba.

Zítra píšeme z angličtiny, párkrát jsem si to přečetla, jsou to slovíčka, takže s tím zatím nemám problém. Jinak je zítra pohodový den, hezky do 11:40. Potom se sice asi budu nudit u děsný knížky, ale snad se mi podaří načíst nový díl Pretty little liars. Jsem celkem zvědavá. (Trošku závislá, ale jenom maličko, fakt! Haha.)

Půjdu už spát, jsem děsně utahaná, včera/dneska jsem toho moc nenaspala kvůli včerejšímu tréninku. Držel mě tam celou hodinu v ledové vodě a já poctivě plavala, aby mi nebyla taková zima. No moc to nepomáhalo, k tomu mi řekl, že plavu málo. To už jsem ho poslala do prdele! Nakonec hodiny, když jsem se konečně dostala z vody mi řekl: "Ale jo, šikovná si byla." Ještě aby ne!!! Pak jsem šla rovnou k babči, měla jsem šílený hlad. Uvařila mi čaj, dala mi najíst a já jsem se pak kolem půl osmé dostala domů. Byla jsem unavená, ale musela jsem se ještě učit...

Zápis 125

10. února 2012 v 12:44

No school - No stress. No teachers - No school, no stress.

Týden je za mnou. Vidím to tak, že ten další bude lepší. Češtinářka je nemocná, je to výhoda, budeme od ní mít pokoj a já se nebudu muset stresovat.
Sice mám jenom týden na to, abych přečetla Jméno růže, a zvládla o tom povyprávět, bude to těžké, protože se mi to nechce číst, ale nic jiného mi nezbývá.

Tenhle týden už mám všeho plné zuby. V pondělí jsem se skoro celý den učila antiku, byla jsem naštvaná, sprostá a nepříjemná. Až večer kolem pěti mě zachránila Veve, když mi z ničeho nic oznámila, že s ní jdu na pizzu. Pozvala mě zaprvé proto, že mi dlužila nějaké prachy a navíc den na to jsme měly obě dvě svátek. Byla to nějaká taková oslava, dalo by se říct.

Byla jsem dost v šoku, když si přede mnou, v hospodě, vytáhla krabičku viceroyek a v klidu si zapálila. Ne že by mi to nějak vadilo, ale ona, ta která říkala, že NIKDY kouřit nebude? Když jsem se na ni s otázkou v očích podívala, řekla jen "promiň" a odklonila se ode mě. Co to jako blbne? Když jsem jí tu cigaretu teda vzala a potáhla si, vykulila na mě oči. "No co?" Vypadlo ze mě, nakonec jsem se dozvěděla, že neví, že jsem někdy kouřila. Zajímalo by mě, kde se stala chyba a ona se to nedozvěděla... Nakonec mi řekla takové věci, že to předčilo i tu zapálenou cigaretku. Dostala jsem z ní, že se vyspala s Danem, na chalupě u prarodičů a její babča o tom ví, pak taky, že si taky nezapálí jenom občas, ale je schopná vykouřit jich sedm denně! Sakra, co se to s ní stalo?! Vyslechla si ode mě menší přednášku, kterou jsem ukončila ve stylu - dělej si co chceš jenom nefetuj... Potom co jsme dojedli tu pizzu, jsme byli ještě chvíli u ní doma a bavily se úplně o všem, ale stejně jsme pak skončily u toho, jak je to děsný že se Spencer a Toby rozešli, a že Elena nejspíš skončí s .... pánvičkou na hlavě, jsme prostě magoři.

Antiku ani nevím, jak jsem vlastně napsala, ale úterý bylo asi nejpohodovější. Odpadla nám první hodina, takže jsem se učila jenom němčinu a chemii, pak jsme měli IVT ale tam neděláme nic jiného, než že sedíme všichni na fejsbuku. Včera to bylo snad nejhorší. Psala jsem čtyři testy v podstatě za sebou. Takže středa byla příšerná...

Jenom co jsem přišla domů, kolem páté, jsem se naobědvala a sedla si ke stolu s knížkou do češtiny. Jako blbá jsem si až do půl dvanácté psala nějaké zasrané interpretace, k čemu mi to sakra je? Každopádně mi tam ještě několik věcí chybělo, byla jsem rozhodnutá si je ještě, za pomoci Danky, dopsat. K tomu všemu jsem si na internetu zopakovala něco k písemce z angličtiny, a doufala jsem, že to alespoň na dvojku to zvládnu napsat. Potom jsem si ještě vzala sešit z biologie, na mluvnici jsem se rovnou vykašlala s vidinou toho, že mi pravopis vždycky šel. Chtělo se mi tak strašně spát, ale donutila jsem se ty pletiva a orgány rostliny ještě učit, nakonec jsem usnula až po půl jedné... S tátou jsem se domluvila na odvozu do školy, abych tam byla dřív a mohla se ještě podívat před testem na nějaké příklady z matiky, vážně ta už mi byla jedno. Věděla jsem, že lepší známky než trojky z matiky asi nezvládnu. Nikdy jsem si s ní moc nerozuměla.

Tohle mě přesně vystihuje. I když občas ty víkendy probíhají jinak, ale většinou ani moc ne.

Dneska jsem měla jít k doktorce, protože má příští týden dovolenou, a když jsem tam dorazila, dozvěděla jsem se, že je nemocná a že neordinuje. Potřebovala jsem jenom malou věc, tak jsem se ptala sestřičky, ale ta mě poslala do háje s tím, že tohle ona nedělá, že prý si to mám buď udělat sama doma anebo přijít až dvacátého, když už tady bude doktorka.
Byla jsem naštvaná, to ona mi důrazně říkala, že mám přijít v pátek a pak mě pošlou domů? Zase zbytečně zameškané hodiny! Vykašlala jsem se na to a šla domů, do školy už se mi nechtělo, navíc jsem nic neměla nachystané, ale byla jsem naštvaná. Doma jsem konečně posnídala a pak se vrhla na uklízení skříně, vyřazování věcí které už nenosím nebo jsou mi malé... Později se budu dívat na Pretty little liars, číst a odpočívat.

Zápis 124

6. února 2012 v 12:55
Včera to byl přesně rok, co jsem si založila tenhle blog!
Přeju mu k jeho prvním narozeninám, hodně nových příspěvků, komentářů a hlavně náštěv.

Už několikrát jsem tento blog chtěla zrušit, vykašlat se na to, ale jsem pořád tady a jsem tady ráda. Myslím, že jsem se za ten rok hodně změnila, jde to dost vidět na stylu jakým píšu teď a jak jsem psala dříve. Přijde mi až trapné, jaký styl mělo moje psaní, ale posunula jsem se dál, pořád se posouvám. Snad se nezastavím v myšlení tak, jako jsem se zastavila v růstu...

Doufám, že mi ta chuť zůstat na blogu ještě nějakou tu dobu vydrží.
Malá statistika
Počet článků: 207
Za rok 2011: 192
Za rok 2012: 15
Zápisů do deníčku je už 124
Násštěvnost je ve výši 2772 a já strašně moc děkuju těm, kteří tady chodí pravidelně a i těm, kteří tady jenom zabloudili.

Zápis 123

31. ledna 2012 v 21:45

Proslov á la pojďme skočit z mostu...

... jinak skvělá řeč třídní profesorky.

Ráno jsem si hezky vstala jako vždycky v šest ráno. Přečetla si slovíčka do němčiny, umyla si zuby a ještě si lehla na deset minut v županu do postele. Přišla jsme na to, že se mi hodiny na stěně zastavily v jednu hodinu ráno. Nakonec jsem se překecala i k tomu, abych si vyžehlila vlasy, dokonce jsem použila i balzám doporučený sestřenkou. Když jsem si dala do kupy i zbytek obličeje, vzbudila jsem bráchu, ten šel vzbudit mámu a já jsem se začala přehrabovat ve skříni. Vytáhla jsem tričko, co jsem dostala k narozeninám a džíny. Ještě rychle všechno zkontrolovat v zrcadle a šup do auta, kde už čekal táta. Ne že by byl nějak nadšený, že mě veze autem, ale radši byl ticho. Teploměr ukazoval hezkých mínus osmnáct a já se sakra děsila toho, až tady bude těch mínus třicet. Už teď se v jednom kuse klepu zimou, pomalu spím v županu, topení je zapnuté na plno...
Ke škole jsem se dostala brzo, nejeli jsme přes ten debilní Svinov, tak to bylo ok. Jakmile jsem vystoupila z auta, hned jsem měla lepší náladu. Potkala jsem Kejt, která šla směrem ke svojí škole. Bylo fakt super jí po tak dlouhé době vidět...

Tania ztratila klíček od skříňky a já jsem to, jako obvykle, musela řešit. Původně jsem na ni chtěla počkat, ale ona věčně chodí pozdě, takže jsem šla s Kačou nahoru do třídy. Byla to celkem pohodová hodiny, a Tania, jak jsem si myslela, přišla pozdě, tak jsem jí dala ten klíček a dál pokračovala v rozhovoru.
Na chemii mě Marti zase ukecala ať si sedneme do zadní lavice. Jestli kvůli tomu budu muset zase k oční, zabiju ji. Haha. Jinak s chemií problém nemám, zatím.
V němčině měl zkoušet, jenže jsme pracovali se sešitem a opakovali na písemku, teda myslím. Takže zkoušení se odložilo na konec hodiny, to nám ale diktoval nějaké věty na zítra, které si budu muset udělat zítra v tramvaji, a taky se naučit na zkoušení, mimochodem. Protože dneska jsem se k tomu nějak nedostala...

Po hodině tělocviku, na který normálně nemám chodit, jsme se všichni sešli ve třídě a čekali na profesorku s vysvědčením.
Ještě před tím nám ale rozdala písemku, kterou jsme psali v pondělí. No upřímně, moc jsem to neuměla a to se podepsalo na známce čtyři, budu si to muset spravit...
Když potom začala s jejím proslovem, bylo mi špatně. Nemám špatné známky, čtyři trojky nejsou zlé, navíc je to první půl rok a to všechno. Ale učitelka si asi myslím, že je to bůh ví jak lehké. pořád opakovala, že máme druhý nejhorší průměr na škole, že před námi je jenom 3.C a to je o dva ročníky... Prvák je ten nejlehčí, navazuje to na základní školu a tak dále.

Místo toho aby nás povzbudila, motivovala nebo tak, nás pořádně seřvala, jak jsme neschopní, neučíme se a že se do čtvrťáku nedostane polovina z nás, protože bla bla bla...
Tak nějak by se dalo shrnout moje první pololetí na gymnáziu.

A co vaše pololetí?

Zápis 122

28. ledna 2012 v 22:53
Známky už mám uzavřené, takže teď se budu muset začít učit do druhého pololetí, to už se píše na přihlášky na vysokou, takže budu muset zabrat. Já vám, že na to mám! Jen si budu muset rozvrhnout čas, dodržovat nějaké ty pravidla a pak to bude všechno fajn. Jenže problém je v tom, že já si parádně rozvrhnu co budu kdy dělat, ale pak to prostě nedodržím, nevím, jak se to mám naučit, ale budu muset. Nemáte nějaký tip? Rada by se mi celkem dost hodila, já totiž nemám zdání.

Ve středu jsem byla po třech týdnech na tréninku a dalo mi to vážně zabrat. Celkem jsem uplavala asi 700 metrů, byla jsem děsně utahaná a hladová, protože jsem to ten den nestíhala se školou, tak jsem pořádně nejedla. Ještě že měla babička doma plnou ledničku jídla a nenechala mě umřít hlady. Domů jsem se vracela až za dvě hodiny, ještě že jsem se nemusela na čtvrtek nic moc učit a zvládla jsem to ráno v tramvaji. Škola tento týden nebyla až tak strašná, protože půlka děcek ze třídy byla na lyžáku,
takže se testy nepsaly a ani se nezkoušelo, teda většinou.

Ráno jsem se dívala na Pretty little liars, těšila jsem se na to celý týden a nezklamalo mě to, teda celkem, to s Tobym mě vážnhě štve. Jak jako pryč?! Ale bylo to dobrý, Ezra a Aria, jen to s Hannou a Calebem mi přijde divný, nevím jestli by to měl vědět a ani jestli by to měli tajit Hanně...

Dneska u nás byli známí, nechci říct, že to bylo nudné, ale bylo. Neměla jsem si o čem povídat, jasně mají dceru, ale ta je v páté třídě, to je trošku větší věkový rozdíl... Ale na druhou stranu jsem si od strejdy stáhla asi čtyřicet novějších filmů, nevím, kdy se na to sakra stihnu podívat. Vidím to tak na příští dva roky. Hahaha - to byl vtip. Stihnu to dřív.

Zápis 121

22. ledna 2012 v 22:04

A je tady zase neděle

Nevím, nějak mě to pomyšlení na zítřek deprimuje. I když místo devíti hodin, máme jenom čtyři, ale mám strašně divný pocit, není mi moc dobře a navíc mě trochu bolí v krku, už tři dny piju horký čaj, což mi celkem pomohlo, ale dneska ráno jsem zapoměla jak moc může být čaj horký a spálila si jazyk. Je to děsně nepříjemné...

Při obědě jsme se s rodiči dívali na film Vévodkyně. Je to celkem dobrý film, ale občas jsem něco neslyšela, takže z toho mám miň, protoýe tatínek musel mýt nádobí! Někdy mi fakt přijde švihlý.
Odpoledne jsem se snažila naučit se metody, činosti a hru do psychologie, neboť mě zítra zkouší a já fakt musím dostat jedničku, abych měla dvojku na výzo. Jinak budu v háji s těma trojkama, tak doufám, že to zvládnu.

Potom jsem se dívala na upíří deníky, s lepšíma titulkama, i když bolest mi to přinášelo stejnou. Né že bych Tylera měla nějak ráda, ale... co je moc, to je moc. Damon jako vždy sexy a vtipný.
K večeru, když si šel brácha koupit pizzu a naši šli na pivo se strejdou, já si nalila další hrnek čaje a šla dolů do posilovny. Pustila jsem si helax a pořádně si zacvičila, cítím se fajn.
Doma už byl brácha a nutně se musel dívat na Alvina a chimpunky, tak jsem se dívala s ním, je to dobrá komedie na odreagování.

Při skypování s Annie, jsem zase zapoměla na to, že vařím čaj. Já se jednou fakt udusím...

Zápis 120

20. ledna 2012 v 22:19

Termohrnek. blog a Manitouova bota.

Je mi zima, mám na sobě růžovoučký župan a po pravé ruce čaj, bolí mě v krku a jsem ráda, že je víkend.
Ve škole už mám skoro všechno zkoušení za sebou, spravila jsem si dějepis, němčinu a češtinu. V systému jsem potom přišla na to, že mi vychází trojka z fyziky, nevím jak to, když průměr mám na dvojku, jsem naštvaná, v pondělí se musím jít učitelky zeptat... Ještě mě čekají základy společenských věd. Což mi připomíná strašně vtipnou historku ze čtvrteční hodiny.

Učitel se ptal kdo bude psát opravný test a ptal se Vojty: A vy si ho nechcete opravit?
Odpověděl, že ne. A tak začal učitel diktovat otázky, když už měli všichni zadání, dal pokyn k začátku, když v tom Vojta vytáhl papír se slovy: Tak já si to teda napíšu.
Učitel se pomalu otočil čelem k tabuli, chytil se jednoho křídla (té tabule) a začal do ní bouchat hlavou. Celá třída se začala strašně smát, když se otočil zpátky na Vojtu, zoopakoval mi zadání a sednul si se slovy: To snad není pravda.

Ráno jsem měla strašné nervy. Jednak to všude klouzalo, a já sebou jednou švihla o zem a pak taky k tomu přispělo, že se tramvaje zasekly kvůli spadlé troleji. Proto jsem jela tramvají, která jezdí v 02, až za 15 minut. Myslela jsem, že to do školy nestihnu, když to teď tak blbě jezdí kvůli Svinovu, ale nakonec jsem tam byla se zvoněním.
Dnes to bylo poprvé, co jsem byla fakt ráda, že vystupuju, myslela jsem, že v té tramvaji omdlím, navíc se na mě slečna sedící na proti mě pořád jenom tupě usmívala, ale že by mě pustila sednout, když jsem na ni málem třikrát spadla, to né...

V dějepise to byla taky docela sranda, teda až po tom co mě vyzkoušel.
Probíráme starověký Egypt, teď konkrétně pozdní říši, měli jsme si vypracovat zápis samostatně a učitel se pak ptal...
Začal Kleopatrou. Když mu Endy řekla: Ona ale s Cesarem měla blízký vztah!
Učitel: No, ale to se svým sokm taky... Měla to ale pestrý život, že?

Odpoledne jsem se přehrabovala v mobilu, vymazala několik písniček, stáhla nové a to všechno. Mezi tím, jsem stahovala upíří deníky a hledala k nim titulky, ale našla jsem jenom jedny, které mi navíc neseděly k záběrům. Takže se budu muset podívat až zítra...
 
 

Reklama